Fandit míčovým hrám se pejskům občas nevyplácí

Meggie, naše dnešní hrdinka, je půlroční fenka amerického pitbula a její velkou vášní jsou míčové hry.

Mimochodem, podobných fanoušků těchto kolektivních her jakoby v poslední době mezi psími pubescenty přibylo. Dalo by se přímo říci, že je úplně „žerou“! A to doslova. Míčky jsou pro ně prostě neodolatelné. Nejinak tomu bylo i u Meggie.

Jednoho adventního pondělí začala Meggie zvracet. Majitel nepanikařil, nasadil dietu a očekával do druhého dne zlepšení. To však nepřišlo. Dokonce ani třetí den. Když nepřišlo ani čtvrtý den, rozhodl se navštívit naši veterinární kliniku. Při běžném rutinním zpovídání majitele vyšlo najevo, že od onoho pondělí postrádají hračku, gumový míček. Paní doktorka konající právě službu  vše vyslechla. Majitel na chvíli přidržel Meggie pod rentgenem a když se snímek načetl v monitoru digitálního přístroje, ukázala na černobílý obrázek a oznámila majiteli: „Tak jsme ho našli!“ Uprostřed snímku zářila veliká bílá koule.

Následoval rutinní postup. Chirurgické řešení bylo jediné možné. Samotný operační zákrok nebyl jediným předpokladem pro zdárnou rekonvalescenci pacienta. Po zákroku, při kterém byla incidována a po vyjmutí sportovního náčiní opět sešita stěna žaludku, nesměla Meggie následující tři dny nic spolknout. Ani tekutinu, ani pevnou stravu. Veškeré tekutiny a živiny se jí podávaly prostřednictvím infuzí.

Nicméně Meggie i majitel vše zdárně zvládli a za deset dní, kdyžž se vyjmuly kožní stehy po operačním zákroku, se mohla Meggie zase rozběhnout za balónem.