Když se dva perou, tak má veterinář plno práce
22. 11. 2017
Tak nějak jsme si zvykli, že co se týká zájmů zvířat, případně povinností jejich majitelů, jsou naši zákonodárci ve svých rozhodnutích poněkud liknavější. Nejinak je tomu i v případě dokonalejší a spolehlivější evidence zvířat.
Jistě se najde málokdo, kdo by se nepohoršil nad smutnými obrázky, nezřídka přinášené mnohými médii, o zubožených psech uvázaných v lese, o přeplněných útulcích plných opuštěných a odložených „mazlíčků“, o množírnách psů i koček, ve kterých jsou tyto živé bytosti degradovány na biologické kontejnery živené za účelem produkování dalších a dalších mláďat.
Možná to není příliš známo, ale Česká republika jako jeden ze čtyř posledních evropských států neuzákonila doposud povinné značení a zavedení centrální evidence zvířat. Je proto doposud možné, aby výše zmíněné „aktivity“, způsobující tolika zvířatům utrpení, mohly být nadále na území našeho státu provozovány. Naštěstí se snad blýská na lepší časy. Připravuje se novela zákona, jež by tuto povinnost měla zavést a tím i zamezit nebo alespoň výrazně omezit nelegální praktiky chovu a zacházení se zvířaty.
Prozatím jediným nejspolehlivějším způsobem označování živočichů je čipování. Jedná se o podkožní aplikaci skleněné kapsle o rozměrech zhruba 1 x 10 mm, v níž je dvanáctimístný číselný kód, jež se dá odečítat speciálními čtecími zařízeními. Výhody takovéhoto označení a evidence jsou zřejmé. V případě zatoulání zvířete je velmi jednoduché dohledat jeho majitele. Takovéto opatření bude sice majitele jednorázově něco málo stát (v řádu několika set korun), avšak věřím, že drtivá většina lidí toto opatření přijme s vědomím, že to dělají pro dobro mnoha dnes stále ještě trpících zvířat.
Jak čipování probíhá:
Celá procedura jak implantace čipu, tak čtení čipů je velmi jednoduchá.
