Odborné programy

Vzhledem ke svému materiálovému vybavení a odborným možnostem personálu je klinika schopná řešit erudovaně veškerá onemocnění u psů, koček, drobných hlodavců, exotických ptáků a dalších malých zvířat. Kromě toho však v některých oborech nabízí svým klientům nadstandardní služby, jež jsou i důvodem, proč své pacienty na naše pracoviště zasílají i ostatní veterinární pracoviště v regionu.

 

Na naší klinice můžete platit kartami VISA, EUROCARD a MAESTRO.
Podrobnější informace na našem pracovišti.

Našim klientům a našim zákazníkům nabízíme:

 

• Preventivní zákroky
• Odstranění zubního kamene ultrazvukem
• Stomatologie - zubní výplně
• Stanovení optimální doby krytí fen
• Umělá inseminace
• Diagnostika gravidity
• Léčba interních onemocnění
• Předoperační vyšetření
• Chirurgie měkkých tkání
• Ortopedie - DKK
• Neurologie
• Gynekologie
• Dermatologie
• Kardiologie
• Onkologie - Novotvary mléčné žlázy u fen  

Veškeré preventivní zákroky - včetně vakcinace a odčervení

 

• Vakcinace psů

Základní i nadstandardní vakcinace pro psy. Po poradě s veterinárním lékařem vybereme pro vašeho pejska vhodnou kombinaci každoročního očkování.

• Vakcinace koček

Veškeré vakcíny pro imunizaci mladých i dospělých koček. Po poradě s veterinářem sestavíme optimální kombinaci pro vaši kočku.

• Vakcinace fretek

Vakcinaci fretek je nutné provést především proti psince a vzteklině, nicméně se podobně jako u psů používají polyvalentní vakcíny.

• Vakcinace králíků

Králíky, byť chovaní v bytě jako domácí mazlíčci, je nutné pravidelně nejlépe v půlročních intervalech vakcinovat proti moru králíků a myxomatóze.

Podrobné informace o očkování v sekci "Rady chovatelům"   

Odstranění zubního kamene ultrazvukem

 

Odstranění zubního kamene ultrazvukem je v současné době rutinní zákrok na většině veterinárních pracovištích. Tento zdravotní problém je nucen majitel řešit s narůstajícím věkem pejska. Obvykle je třeba ze strany chovatelů více si všímat chrupu svých svěřenců po pátém roce života.

  Dutina ústní u psa před ošetřením. Kříženec, pes, 12 let, jeho chrup nebyl nikdy ošetřen, výrazně vytvořený zubní kámen, zánět dásní a parodontóza některých zubů.

Víme však, že některá plemena jsou ke zvýšené tvorbě zubního kamene dispoziční. Patří mezi ně např. pudl, jezevčík, bišonek, boloňský psík, tvz. brachycephalická plemena - pekingský, japanchin a další. U těchto plemen se zubní kámen vytváří již velmi brzy, často ve druhém roce života.

Potíže plynoucí z vytváření zubního kamene u psů se bohužel neomezují pouze na velice nelibý zápach z tlamičky čtyřnohých mazlíčků. Silná vrstva zubního kamene se postupně posouvá po povrchu zubu pod dásně a vytváří tzv. choboty, ve kterých se vytváří ideální prostředí pro infekci. Tato infekce vyvolává zánět dásní a následně parodontózu, což je odhalování zubních krčků, a následné uvolnění zubů z dásní a jejich vypadnutí. Změny v dutině ústní jsou pak většinou nevratné a některé zuby je nutné z dásní odstranit 

Tentýž pacient po odstranění zubního kamene ultrazvukem, u některých zubů bylo nutné provést extrakci pro pokročilou parodontózu. Velmi dobře jsou patrné zarudlé okraje dásní v důsledku zánětu a obnažené krčky stoliček.

Mnoha lidem připadá úsměvná zmínka o čištění zubů u psů. Pes jakožto nejintenzivněji domestikované zvíře trpí velmi často stejnými civilizačními chorobami, jako člověk. Pravidelná péče o zuby psů je tedy stejně smysluplnou činností, jako totéž u lidí. Na rozdíl od nich však u psů postačí toto ošetření chrupu alespoň 2x týdně. Je dobré použít specielní zubní pastu pro psy. Jednak má zcela jiné složení a účel, jednak je ochucena tak, aby pejskům chutnala.  

Stomatologie - zubní výplně

 

Zubní kaz u psů je chorobou tvrdých zubních tkání. Pro vznik zubního kazu jsou potřebné dva předpoklady. Vnitřní - podmiňující, ke které řadíme špatný vývoj zubu, nedostatečný vývoj skloviny, poruchy metabolismu, poruchy činnosti žláz s vnitřní sekrecí a další onemocnění. Z vnějších - vybavujících předpokladů jsou to přítomnost mikroorganismů v dutině ústní, přítomnost zbytků krmiva, abrase (otěr) skloviny apod. Teorií o vzniku zubního kazu je několik. Příčin jeho vzniku je pravděpodobně více.

  Na obrázku je patrná dutina po ošetření zubního kazu, která je připravena pro uzavření zubní výplní.

Nejčastější místa výskytu zubního kazu u psů podle našich zkušeností leží vprostřed třecí plochy premolárů a stoliček, kde dochází k hromadění zbytků potravy. Dalšími místy jsou okraje dásní a kořenové plochy pod dásní především při současném výskytu parodontózy.

Po pečlivém vysušení je pomocí tzv. cpátka celá dutina ošetřeného zubu vyplněna plombou, v tomto případě amalgámem.

Pro vznik zubního kazu se jako vyvolávající impuls uvádí přítomnost zubního plaku - povlaku na povrchu zubu, který obsahuje bakterie, zbytky krmiva, mucin, epiteliální buňky z dutiny ústní atd. Organické kyseliny, jež vznikající v zde probíhajících rozkladných procesech v tomto místě, rozpouštějí a dekalcifikují spolu s enzymy sklovinu zubu.

 Ošetřený zub po uzavření dutiny s čerstvou amalgámovou plombou.

Frekvence výskytu zubního kazu je uváděna dosti rozličně, od 2 (až 5%) do 20%. Naše zkušenosti potvrzují spíše spodní hranici tohoto intervalu.  

Stanovení optimální doby krytí fen

 

Pokud neplánujete krytí feny, buďte ve střehu. Ona si totiž určitě bude myslet něco úplně opačného a zcela jistě se jí to podaří v nestřeženém okamžiku uskutečnit. Ale nápadníka si v tomto případě bude vybírat sama.

Zcela jiná situace nastane, rozhodnete-li se pro takříkajíc "plánované rodičovství", naplánujete krytí a vyberete ženicha. Je téměř jisté, že to rozhodně nebude ten vysněný a vyvolený fešák, o kterém vaše fenka sní. Aby toho nebylo málo, ten "pravý" nápadník bude zaručeně z druhého konce republiky nebo ještě lépe z ciziny a ve vašem zaměstnání vás uvolní tak leda na neplacené volno na jeden den. Přijedete tam, vaše fenka ohrne čenich nad nevzhledným cizincem a bez úspěchu pojedete nazpátek. Kde se stala chyba? Byl ten správný čas? Byla to chyba psa nebo feny? Budou vás napadat mnohé otázky a odpověď na ně znát nebudete.

Abyste alespoň vy jako majitelé fenky měli v podobných případech pocit, že jste udělali maximum, začněte jednat včas. Přibližnou dobu začátku hárání by každý majitel měl znát. Den, kdy se objeví jasně červené krvavé kapky, je prvním dnem hárání. Optimální doba ke krytí pak u většiny fen nastává mezi 9. až 13. dnem. Existují ale výjimky a individuální zvláštnosti, proto na to spolehnout nelze. Málokdy lze také nechat fenu u psa po dobu čtyř dnů. Je proto vhodné 8. den nechat u feny udělat vaginální výtěr a pomocí vaginální cytologie lze velmi přesně stanovit optimální dobu krytí. Jedná se o velmi jednoduchou a levnou metodu. Někdy je nutné zopakovat vyšetření vícekrát po sobě obzvlášť v případě, kdy majitel nezná přesnou dobu začátku hárání.

U některých fen z nejrůznějších důvodů nelze stanovit optimální dobu krytí pomocí cytologie. V současné době existuje i možnost stanovení hladiny pohlavních hormonů z krve fen. Tato metoda je poněkud náročnější na provedení i z pohledu finančního, je však ještě přesnější, než cytologické vyšetření.

Avšak ani v případě, že fena je ke krytí předvedena v optimální dobu nám nezaručí, že krytí úspěšně proběhne. Mezi psem a fenou mohou být vzájemné nesympatie a averze, které nedovolí nakrýt fenu. V takovém případě je dobré mít připraveného ještě jiného krycího psa nebo si s nejbližším veterinárním pracovištěm domluvit umělou inseminaci.  

Umělá inseminace

 

Jak už to tak v životě chodí, zrovna když se nám to nehodí a vůbec to neplánujeme, naše fenka se nám postará o překvapení tím, že ona si ty štěňátka bez ptaní zaopatří sama. To je situace podstatně častější. Nastane ale čas od času i situace opačná, kdy majitel má velké plány, ale fenka ne a ne je se svým páníčkem sdílet. A tak se ke krytí buď nemá vůbec, a nebo alespoň ne s tím šlechticem ověnčeným tituly ze všech možných výstav a soutěží. Leda, že by se sousedovic voříškem. To jo. Ale to zase nemá v plánu páníček.

Nastane tedy situace, kdy je nutné popřemýšlet o umělé inseminaci. U fen to není zákrok nijak složitý a navíc je při dodržení jednoduchých zásad ve vysokém procentu úspěšný. Úspěšný výsledek je závislý na několika okolnostech. Prvním předpokladem úspěchu je správná doba inseminace. Stejně jako pro úspěšné krytí je dobré znát co nejpřesněji dobu, kdy u feny dochází k ovulaci a kdy jsou v pohlavních cestách feny nejvhodnější podmínky pro přežití spermií a největší pravděpodobnost pro spojení spermií s vajíčky. Tato doba se dá velmi dobře detekovat jednoduchým vaginálním výtěrem a pod mikroskopem se posoudí tvar a zabarvení buněk vaginální sliznice. Někdy je nutné výtěrů udělat několik. Další, ale finančně náročnější, metodou je stanovení hladiny pohlavních hormonů v krvi.

Máme tedy zdravou fenku, u níž jsme zjistili, že je připravená ke krytí. Potřebujeme ale ještě, jak už to tak bývá, k dosažení úspěchu i druhou polovinu, nějakého psího fešáka, který se ale buď k ničemu nemá, nebo fence nepadl do oka. Odběr kvalitního ejakulátu bývá někdy problém. Manuelní odběr je ve většině případů snadný obzvlášť v přítomnosti hárající se feny. Někdy ale sehraje stres z cizího prostředí a také unava z dlouhodobého marného snažení psa. Nemělo by se tedy k odběru přistupovat již v době, kdy pes je unaven předchozími pokusy. Lepší je jistě zkusit dvakrát třikrát přirozenou cestou a pak hned přistoupit k inseminaci.

Vlastní inseminace se provádí inseminačním katetrem za přísných hygienických podmínek tak, aby nedošlo ke kontaminaci pohlavních cest feny infekcí. Po aplikaci inseminační dávky je nutné fenu asi 15 min. držet na místě s vyvýšenou zádí a poté dalších 15 min. se s ní procházet na vodítku a nedovolit jí vymočit se.

Při dodržení těchto pravidel se nejspíš můžeme těšit za dva měsíce na štěňátka. 

Diagnostika gravidity

 

Diagnostika gravidity u feny

• Obecné příznaky

Příznaky poukazujícími na březost je postupné zvyšování tělesné hmotnosti feny, její zklidnění, změna v utváření dutiny břišní. Zvýšení tělesné hmotnosti u fen je nejvýraznější mezi 4.-6. týdnem od nakrytí. K výrazným tvarovým změnám dutiny břišní dochází mezi 50.-55. dnem březosti.

Změny v chování a temperamentu mohou být také nepřímým ukazatelem březosti. Některé feny se stávají s postupující graviditou klidnějšími a přítulnějšími. Mohou mít také zvýšený apetit. Ovšem tyto projevy neplatí pro všechny feny stejnoměrně.

Na březost mohou dále poukazovat změny na mléčné žláze, kdy se zvětšují prsní bradavky, zčervenají napřimují se. Již kolem 50. dne gravidity může být zjištěna laktace.

V poslední fázi březosti lze sledovat vaginální výtok.

• Abdominální palpace

Vyšetření dutiny břišní pohmatem. Březí děloha se nám jeví nejprve jako kuličky (plody), které se pak zvětšují na velikost ping-pongového míčku, poté se celý děložní roh zvětšuje je již špatně hmatný.

V poslední fázi gravidity lze sledovat viditelné pohyby plodů na stěně dutiny břišní.

• Ultrazvukové vyšetření

Ultrazvukové vyšetření je nejpřesnější a nejčastěji používaná metoda stanovení březosti. Vyšetření se provádí mezi 26.-30. dnem gravidity, kdy embrya se zobrazují jako bílé struktury na černém pozadí embryonálního váčku.

K tomuto vyšetření je třeba fenu vyholit na bříšku a nanést na kůži gel . Pacient zaujme pro něj nejpříjemnější polohu - vleže na boku, ve stoje nebo u majitele v náručí.

Přesné určení počtu plodů je problematické, především v pozdější fázi březosti, kdy se jednotlivé plody mohou překrývat. Proto je počet budoucích mláďat vždy orientační.

• Rentgenologické vyšetření

Optimální doba na RTG vyšetření gravidity je od 45. dne březosti, kdy jsou již kostry plodů částečně osifikovány.

• Pomocné metody

Mezi pomocné metody patří vyšetření krve, kde díky probíhající březosti dochází ke změnám krevních parametrů.

 

Diag nostika gravidity u kočky

• Obecné příznaky

Změny chování - nastává přerušení cyklu, ačkoli i u březí kočky se ještě může objevit říje 21.-24. den a nebo 40.-45. den po nakrytí. Během první třetiny březosti může být snížený apetit, kočka je klidná a více vyžaduje pozornost člověka. Tělesná hmotnost se mírně zvyšuje mezi 4.-6. týdnem gravidity. Aktivita plodů je zřejmá během posledních dvou týdnů březosti a v tomto týdnu kočka častěji odpočívá. Mléčná žláza se zvětšuje v 6.-7. týdnu gravidity. Je viditelná změna v konfiguraci dutiny břišní, která se výrazně zvětšuje.

• Abdominální palpace

Vyšetření pohmatem se provádí nejlépe po 21. dni po nakrytí asi do 32. dne. Děloha je hmatná jako kuličky - plody, poté se zvětšuje a je již špatně diagnostikovatelná.

• Ultrazvukové vyšetření

U koček se toto vyšetření provádí po 25. dni, kdy embrya se zobrazují jako bílé struktury na černém poli embryonálního váčku.

K tomuto vyšetření je třeba kočku vyholit na bříšku a nanést na kůži gel. Pacient zaujme pro něj nejpříjemnější polohu - vleže na boku, ve stoje nebo u majitele v náručí.

Přesné určení počtu plodů je problematické, především v pozdější fázi březosti, kdy se jednotlivé plody mohou překrývat. Proto je počet budoucích mláďat vždy orientační.

• Rentgenologické vyšetření

Zjištění přítomnosti plodu nejlépe od 43. dne gravidity, kdy již dochází k mineralizaci kostry.

• Pomocné metody

Mezi pomocné metody patří vyšetření krve, kde díky probíhající březosti dochází ke změnám krevních parametrů.  

Léčba interních onemocnění

 

Diabetes mellitus (Cukrovka)

Je to onemocnění způsobené nedostatkem inzulinu, jehož důsledkem je zvýšená hladina cukru v krvi. U psů a koček patří mezi nejčastější endokrinologické poruchy a je téměř vždy způsobený poruchou funkce tzv. Langerhansových ostrůvků v orgánu zvaném slinivka břišní. Zvýšené riziko onemocnění cukrovkou je při dlouhodobé léčbě kortikoidy nebo potlačování říjového cyklu fen gestageny. Většina diabetiků jsou skutečně feny. U koček je pak velmi významným rizikovým faktorem obezita.

U psů dochází k onemocnění obvykle ve středním a vyšším věku. Nástup příznaků je většinou pozvolný a jedná se o zvýšený příjem tekutin, zvýšeným močením a hubnutím. Pacient je unavený, vyhledává chladnější místa. V pokročilejším stadiu nemoci mohou být přítomné další příznaky, např. kožní onemocnění, zákal čočky apod. U koček se jedná téměř vždy o pacienty ve vyšším věku, častěji kocoury a samčí kastráty. Nástup příznaků je rychlý, ze dne na den, a projevuje se především zvýšenou žíznivostí a močením.

Pokud majitel věnuje dostatečnou pozornost svému svěřenci a nepřehlíží, především u psů, nevýrazné nastupující příznaky, není obvykle diagnostika tohoto onemocnění složitá. Vysoká hladina cukru v krvi a současná přítomnost cukru v moči je většinou jednoznačně pozitivní  nález.

Léčba pacientů musí být vedena v úzké spolupráci s veterinárním lékařem. Spočívá, podobně jako u lidí, v pravidelné aplikaci inzulínu injekční cestou. Odezvu na léčbu je nutné bedlivě sledovat. Nezřídka dochází k tzv. rezistenci vůči inzulinu a pak je nutné zvolit nejvhodnější typ inzulínu pro daného pacienta. Naopak při předávkování inzulínu by hrozil hypoglykemický šok.

Velmi důležitá je též dieta, která omezuje hladinu cukru v krvi. V současné době je k dispozici několik komerčních diet, jež jsou pro tento účel nejvhodnější.

 

 

Onemocnění pankreatu

Exokrinní pankreatická insuficience (EPI)
Onemocnění pankreatu neboli slinivky břišní je ve všech případech velmi závažné onemocnění. V případě EPI se jedná o postižení tzv. exokrinní pankreatických buněk, které produkují trávicí enzymy potřebné ke trávení živin přicházející do tenkého střeva ze žaludku. Při poruše produkce těchto enzymů dochází k nedostatečnému trávení potravy ve střevech a následně k nedostatečnému vstřebávání živin do těla.

Klinicky se toto onemocnění projevuje především třemi příznaky: polyfagií, hubnutím a průjmy Polyfagie je enormní chuť k jídlu a konzumace většího množství potravy, než by bylo pro psa příslušné velikosti a plemene obvyklé. Může být doprovázena i konzumací různých předmětů či látek nebo trusu. Hubnutí je velmi nápadné a pacient je vskutku jen "kost a kůže" aniž by byl skleslý nebo smutný. Průjem je velmi řídký s nestrávenými zbytky potravy, je produkován v enormním množství a má světlou pastózní konzistenci. Špatný výživný stav je u mladých zvířat často doprovázen poruchami a retardací růstu. Objevují se i poruchy ostrstění a nadměrná ztráta srsti. V některých případech se může objevit i zvracení a nechutenství, které teprve přivede majitele do ordinace veterinárního lékaře. Běžným rutinním vyšetřením krve nejsou zjištěny odchylky od normálních hodnot, proto je v mnoha případech těžké onemocnění diagnostikovat. Běžné vyšetření je tedy nutné doplnit o další diagnostické metody, detailnější vyšetření krve, vyšetření trusu, vyšetření ultrazvukem a další.

Terapie tohoto onemocnění spočívá v substituci - dodávání chybějících enzymů do těla pacienta ve formě tablet, jež obsahují tyto chybějící enzymy. Tablety se podávají s každým podaným krmivem. V mnoha případech je nezbytné dlouhodobé podávání antibiotik k zabránění růstu patologické bakteriální mikroflóry ve střevech a aplikace vitamínů. Naprosto nezbytnou součástí léčby je dieta. Pacient smí přijímat pouze vysoce stravitelnou potravu. Tato léčba i dieta jsou doživotní.   

 

Předoperační vyšetření

 

Předoperační vyšetření je nabízeno všem majitelům pacientů, kteří se mají podrobit z nejrůznějšího důvodu nějakému zákroku, jenž se neobejde bez narkózy. Je to opatření, které má minimalizovat komplikace spojené s každou narkózou na minimum.

Sestává se z:

• klinického vyšetření
• odběru krve k biochemickému vyšetření
• vyšetření na EKG přístroji

Tímto rychlým a jednoduchým způsobem si ošetřující lékař udělá přehled o fungování důležitých orgánů, především jater, ledvin, srdce a dalších. Podle výsledků tohoto předoperačního vyšetření se poté volí operační strategie, typ narkózy i samotného chirurgického výkonu s ohledem na jeho časovou a technickou náročnost.

U pacientů s jakýmkoli zdravotním problémem v anamnéze provádíme předoperační vyšetření automaticky. Jeho provedení doporučujeme však vždy, obzvlášť pak u geriatrických pacientů.    

 

Chirurgie měkkých tkání

Syndrom dilatace a volvulu žaludku /GDV/

Známé mezi veřejností jako torze žaludku, představuje akutní až perakutní, život ohrožující onemocnění, charakteristické zvětšením objemu dutiny břišní a progresivním zhoršováním stavu. Mortalita u léčených zvířat se uvádí až 40%, ale velmi záleží na včasnosti zásahu. Proto je zde více než důležitá informovanost a spolupráce majitele s lékařem.
 
K dilataci žaludku dochází v důsledku jeho funkční nebo mechanické obstrukce, vyvolávající příčina není přesně známa, jakmile k dilataci dojde, uzavírají se oba vývody a není možný odchod plynů normální cestou. Na etiologii vzniku se uplatňuje více faktorů, zejména nadměrný pohyb po příjmu potravy, anatomická predispozice, zácpa, trauma, poruchy primární motility žaludku a stres.
 
GVD postihuje hlavně vetší plemena psů s hlubokým a úzkým hrudníkem, ale nejsou vzácností i střední a menší psi. Vysoká frekvence výskytu se uvádí u dogy, německého ovčáka, irského setra, šarpeje, boxera, baseta, dobrmana apod. Dalšími rizikovými faktory vedle velikosti plemene je stupeň prošlechtění, vyšší hmotnost, věk a vysoký poměr výšky k šířce hrudníku.
 
Pro majitelé rizikových plemen je nejdůležitější /vedle prevence/ včasné rozpoznání příznaků a následné zajištění ošetření na specializovaném pracovišti, které je schopno tuto problematiku zvládnout. Charakteristické jsou především rychlý vývoj a úzký vztah k nakrmení. I v případě, že majitel uvádí první příznaky až delší dobu po jídle, je spíše možné připustit, že pacienta neviděl nebo mu nevěnoval pozornost. První se objevuje neklid, nejprve jen nevýrazné zvětšení dutiny břišní, které posléze narůstá, slinění, pokusy o zvracení a dávení zpěněné tekutiny - což je regurgitace slin, které pacient není schopen polknout.
 
Celkový stav se zhoršuje ve velmi krátkém časovém úseku a je nezbytně nutné okamžitě převézt psa k lékaři, kde včasné uplatnění správného terapeutického postupu je rozhodujícím faktorem pro mortalitu GDV. Nejen bravurně provedená operace se všemi technickými aspekty, ale hlavně správně indikovaná první pomoc a urychlená stabilizace celkového stavu je rozhodující. Okamžité odesílání na specializované pracoviště, pokud není vzdáleno pár kilometrů, je považováno za hrubou chybu, a je to trestuhodné neposkytnutí první pomoci. Správný postup je provedení nezbytného stabilizačního ošetření, telefonický kontakt na příslušné pracoviště, aby se mohli připravit na příjem a operaci, a po té teprve převoz.

 
Na RTG snímku je vidět pouze extrémně zvětšený žaludek.

Jak tedy předcházet syndromu GVD? Je jasné, že stoprocentně se tomuto onemocnění vyhnout nedá, ale správnými návyky lze nebezpečí minimalizovat. Všeobecně platí, že psům nejlépe vyhovuje pravidelný režim s rovnoměrnou zátěží a pravidelné krmení. Při jakémkoliv narušení /cestování, stěhování, apod./ by mělo platit, že hladovka je vždy lepší než větší množství krmiva. Masožravci jsou uzpůsobeni i na dlouhodobé hladovění, několik dní bez krmení nebo jen s minimální dávkou jim rozhodně neuškodí. Přechod na normální dávku musí pak být pozvolný, stejně tak jako přechod na jiné krmení /min. 5 dní/. Psi větších plemen krmit minimálně dvakrát denně a vždy před i po nakrmení dodržovat klidový režim /min. 2 hod./. Granulované směsy lze doporučit podávat namáčené, a raději ty kvalitnější od renomovaných firem. Volba typu krmení je však neustále předmětem diskuse a je spíše otázkou osobní preference.
 
Výsledky léčby syndromu GDV se v poslední době velmi zlepšily, a to nejen přispěním kvalitnější veterinární péče, ale hlavně zlepšením osvěty a přístupu majitelů a chovatelů. Přesto je nutno počítat s tím, že jde o onemocnění s vysokou úmrtností.
 

Cizí tělesa v zažívacím traktu a kostní trus.

Cizí tělesa jsou jednoduše takové předměty v zažívacím aparátu, které tam zkrátka nepatří. Je kolikrát až neuvěřitelné, jaké předměty nebo objemové hmoty je schopen pes pozřít. Nejčastějšími předměty jsou kameny, různé plastové části hraček (kolečka od autíček, oči od plyšových zvířátek), tkaniny (kusy koberce, bot), igelitové a mikroténové sáčky, ale také magnetofonové kazety, jehly, vlašské ořechy, plechovky od konzerv nebo víčka od pivních lahví.

 
Cizí těleso s tenkém střevě - kameny.

Nejčastějším věkem, kdy přicházejí tyto zdravotní komplikace je období mezi 3. - 5. měsícem. Je to doba výměny zubů u štěňat a souvisí to s jejich naléhavou potřebou masírovat své dásně neustálým kousáním, což jim usnadňuje prořezávání zubů přes dásně. V této době je nutné kontrolovat předměty, které si štěně zvolí ke kousání a předcházet nevhodnému výběru tím, že štěněti nabídneme předměty vhodné. V současné době jsou to různé výlisky různých tvarů z tzv. buvolích kostí, různých vitaminizovaných tyčinek apod. Důležité je, aby v prostředí, kde štěně chováme, nebyly výše zmíněné rizikové předměty.
 
Samostatnou kapitolou zdravotních komplikací jsou kosti. Pokud máme neodehnatelné nutkání (záměrně není řečeno úchylku, abychom někoho neurazili) dopřát svému psu kosti, měly by to být např. telecí nebo vepřová kolena, tedy kosti, které pes nerozkouše a nespolyká. Pouze z nich okouše měkkou tkáň a se zbytkem si pak spíš jen hraje. V žádném případě nejsou vhodné kosti králičí, drůbeží, vepřově či telecí krky apod.

 
Cizí těleso v tenkém střevě - vlašský ořech.

Samostatnou kapitolou jsou cizí tělesa uvízlá v jícnu, což je stav, který kriticky ohrožuje život pacienta.
 
Je velmi smutnou skutečností, že do těchto svízelných situací své miláčky obvykle dostane jejich majitel. Velmi ilustrativní byla věta majitelky šestiměsíčního labradora, jež vešla do ordinace se slovy : "Můj pes aportoval kámen, má ho v žaludku. Asi takový," a rozevřela ukazovák a palec dobrých deset centimetrů od sebe. "Ale paní, kdo by dělal takovou blbost a házel mu jako aport kámen?" "Já!" Udělali jsme rentgen a co myslíte? Měl ho tam!

 
Kostní trus v sestupné části tlustého střeva.

Ve všech těchto uvedených případech bylo nutné přistoupit k operaci pacienta a vyjmutí nepatřičného obsahu střevního.  

 

Ortopedie - DKK

 

Kloubní potíže u psů se týkají z velké části vrozených vad a růstových poruch u mladých jedinců. Jedná se především o dysplazie kyčelních a loketních kloubů, poruchy tzv. osifikace rostoucích kostí, luxace kolenní čéšky apod.. U dospělých jsou to pak nejčastěji artrotické změny kloubů nejrůznějšího původu a poúrazové poškození např. kolenních vazů či nitrokloubní zlomeniny. Některé kloubní potíže lze řešit medikamentózní léčbou, jiné trvalým znehybněním kloubu. Pokud je to jen trochu možné, snahou ortopeda by mělo vždy být obnovení funkčnosti poškozeného kloubu, ve druhém sledu pak odstranění bolesti a zlepšení kvality života pacienta.

 

Artrotické změny na kyčelních kloubech 6 letého německého ovčáka s dysplazií. Tyto změny se vyvíjí postupně a až ve vyšším věku pacienta.

Dysplazie kyčelního kloubu je velmi častou vrozenou vadou u velkých a středních plemen. U většiny z nich se provádí povinné RTG vyšetření před uvedením do chovu.

 

TTA metoda korekce ruptury křížových vazů u psů

Naše veterinární klinika se stala druhým pracovištěm v České republice, která provedla operaci kolenních vazů metodou TTA (Tibial tuberosity advancement). Jedná se o zcela nový přístup k řešení tohoto chirurgického problému. Princip této operace byl vyvinut biomechaniky ve Švýcarsku a ověřena na klinikách ve Spojených státech. 
Nový přístup této metody spočívá v tom, že se nesnaží přetržený kolenní vaz přímo nahradit, ale pomocí nepříliš složitých titanových implantátů a instrumentária změnit biomechaniku celého kolenního kloubu, čímž se docílí jeho dokonalé stability. Toho je dosaženo oddělením hřebene kosti holenní, kde se upíná čéškový vaz, a jeho posunutím směrem dopředu. Tím dojde ke zpevnění kolenního kloubu, neboť se zvýší napětí čéškového vazu a ten přebírá funkci chybějícího zkříženého vazu.Výhod tohoto postupu je několik. Především implantát nezasahuje dovnitř kloubu, i když je samozřejmě nutné před umístěním implantátu provést revizi dutiny kolenního kloubu. Metoda má dle studií provedených ve Spojených státech vyšší úspěšnost, než doposud používané. Pacienti na tento zákrok reagují podstatně lépe než na dříve používané operační techniky. Zlepšení pohybu nastává obvykle již druhý den po operaci. I přes cenu používaných implantátů je celý zákrok finančně srovnatelný s doposud používanými metodami. Tato chirurgická metoda je dalším krokem naší veterinární kliniky ke zvýšení kvality poskytovaných služeb našim pacientům a jejich majitelům.

Více je možno se o této metodě dozvědět na internetových stránkách www.alleghenyvet.com

 

Osteochondrodystrofie (OCD)

Toto onemocnění je způsobeno poruchou osifikace (kostnatění) chrupavky růstových zón rostoucích psů. Dochází pak k odloučení chrupavky od kostní tkáně. Faktory ovlivňující rozvoj OCD jsou rychlost růstu, dietní podmínky, hormonální poměry, traumata, genetická dispozice a morfologické poměry kloubu. Postiženy bývají nejčastěji klouby ramenní, loketní, kolenní a hlezenní. Postižena bývají téměř výhradně velká a obří plemena psů.

Onemocnění se nejčastěji projevuje ve věku 5 – 7 měsíců kulháním na jednu z končetin s otokem postiženého kloubu. Diagnóza se potvrzuje rtg vyšetřením obou kolen (příp. ramen apod.).

Léčba se odvíjí od stupně postižení daného kloubu. Při menším rozsahu lézí je možná konzervativní léčka za použití nesteroidních antiflogistik a eliminace zátěže. V případě selhání konzervativní léčby je možná chirurgická léčba, doporučovaná především u mladých zvířat. Avšak ani časný chirurgický zákrok nezastaví rozvoj následného degenerativního onemocnění kloubu. Občasné kulhání, hlavně po zátěži, bývá pozorováno i po chirurgickém ošetření kloubu. Prognóza je lepší v případě onemocnění kloubu ramenního.

Je třeba zmínit, že toto onemocnění může být vyvoláno v mnoha případech překrmováním energeticky bohatým krmivem bohatým na proteiny a nadměrným přísunem vápníku. Velmi důležitou součástí terapie, ale především prevence, je tedy i úprava diety zvlášť u rychle rostoucích psů.

onemocnění kloubů

Neurologie

 Výhřez meziobratlové ploténky

K tomuto neurologickému problému jsou dispoziční některá malá plemena, především jezevčíci. Postihuje však řadu dalších plemen. Podstatou onemocnění je výhřez meziobratlové do míšního kanálu. Tím dojde k traumatickému stlačení míchy, jejímu nedokrvení, otoku a rychlému zhoršování stavu míchy. Velmi rychle nastupují v postiženém místě nevratné změny, které mohou vést k úplnému ochrnutí pacienta. Je vždy velmi důležité pečlivé neurologické vyetření pacienta, aby bylo možné rozhodnout, jakou léčbu zvolit. V případě  úplné parézy pánevních končetin, ale zachovalých tzv. hlubokých míšních reflexů je pak indikována hemilaminektomie, což znamená chirurgické odstranění kostní tkáně obratle v místě postižení a uvolnění tlaku (dekomprese) působící na míchu.

 
Na RTG snímku, tzv. kontrastní myelografii. Je dosti zřetelně vidět, jak bílá kontrastní látka v míšním kanále ztrácí na zřetelnosti, což je způsobené výhřezem plotének.

Zákroku předchází pečlivé specielní RTG vyšetření míchy tzv. kontrastní myelografie pro detekci přesného místa výhřezu ploténky. Při chirurgickém zákroku samotném se odstraní část kostní hmoty obratle nebo i obratlů, pronikne se do míšního kanálu a odstraní se vyhřezlá ploténka, jež utlačuje míchu. Jedná se o velmi náročný zákrok, při němž se nesmí poškodit křehká tkáň míchy.

 
Samotný operační přístup se provádí ze strany vedle hřbetních výběžků páteře. Musí být odstraněna kostní tkáň příslušných obratlů a vyjmuta tkáň postižených meziobratlových plotének.

V současné době již máme mnoho terapeutických možností, jak řešit i komplikované zdravotní problémy u psů. V mnoha případech je rozhodujícím faktorem úspěšné léčby včasná návštěva specializovaného pracoviště, které rozpozná daný problém a navrhne nejvhodnější řešení. 

 

Gynekologie

 Syndrom pyometra-glandulární cystická hyperplazie endometria u fen.

Pod tímto názvem se skrývá zřejmě nejrozšířenější gynekologické onemocnění fen. Přesto mnoho chovatelů o jeho existenci téměř nic neví, tedy ani to, že mu lze velmi dobře předcházet a účinně léčit. Vyžaduje to jediné, začít včas.

Sliznice dělohy obsahuje značné množství drobných žlázek, které produkují nadměrné množství sekretu. Přes děložní krček z prostředí vagíny se pak do dělohy dostává bakteriální infekce a rozvíjí se pyometra - hnisavý zánět dělohy. Nastartování tohoto patologického procesu způsobuje nadměrná produkce hormonů vaječníků.

Nejčastěji jsou postihovány feny ve věku nad 6 let, feny, jež neprodělaly březost a velmi často po aplikaci hormonů po nežádoucím krytí. Velmi pravděpodobné je toto onemocnění u fen, které trpí často falešnou březostí. Hormonální nerovnováha v organismu fen je také příčinou vyššího výskytu novotvarů mléčné žlázy.

Pyometra je onemocnění, při kterém dochází k postupnému hromadění hnisavého obsahu v děloze. Ten se může prozradit krvavě-hnisavým výtokem z pochvy, ale může probíhat i asymptomaticky. Fena často pouze více pije, dochází ke zvětšení objemu břicha. Toxiny vznikající v důsledku bakteriální infekce uvnitř dělohy velmi rychle poškozují organismus (játra, ledviny a další orgány). Feny během krátké doby hubnou a jsou apatická často bez dalších příznaků. Pro posouzení závažnosti onemocnění je nutné provést biochemické vyšetření krve pacientky a provedení ultrazvukového vyšetření.

Po infuzní přípravě pacientky, případně transfůzi, je nutná urychlená operace, při které se vyjímá nemocná děloha i s oběma vaječníky. Pouze v případech s mírnějším průběhem a u chovných fen je možné pokusit se o medikamentózní terapii složenou z aplikace antibiotik a hormonů. Po prodělané terapii je žádoucí zabřeznutí feny.

Postoperační snímek dělohy naplněné hnisavým obsahem (pyometra). Tomuto stavu lze velmi lehce předejít včasnou kastrací feny.

 

Dermatologie

 

V současné době je veterinární dermatologie na velmi vysoké úrovni. Jsou popsána mnohá onemocnění, na jejichž léčbu nepostačí pouze nějaká "zázračná" mastička nebo roztok. Kůže je často pouhé zrcadlo těla a je nutné vyléčit celkové onemocnění, jež je kožními příznaky doprovázeno.

Cesta k diagnóze příčiny kožních potíží bývá často velmi zdlouhavá a vyžaduje od chovatele - majitele pacienta velkou trpělivost a také určité finanční výdaje.

Je ovšem vždy na dohodě majitele a veterinárního lékaře, aby vynaložené prostředky byly využity účelně a co nejefektivněji.

Velmi důležitou součástí vyšetření dermatologického pacienta je tzv. anamnéza. Je to velmi podrobné a pečlivé vyzpovídání chovatele veterinárním lékařem. Mnoho pracovišť si na tento rozhovor svého klienta připraví předtištěným formulářem, což je dobré i z toho důvodu, že chovatel si na mnoho otázek odpovídá v klidu doma a ke svému veterináři jde na takový rozhovor připraven. Již z těchto otázek je možné usoudit na další postup.

Na pečlivě vyholenou kůži vyšetřovaného pacienta se označí body aplikace jednotlivých alergenů. Za 20 min. po aplikaci se odečítá výsledek tohoto vyšetření.

V dermatologii je repertoár dalších vyšetření dosti široký:

• klinické vyšetření
• cytologické vyšetření
• bakteriologické vyšetření
• parazitologické vyšetření
• mykologické vyšetření
• histologické vyšetření
• vyšetření krve (biochemické, hematologické, hladiny hormonů, apod.)
• alergické testy
• další dermatologická vyšetření

Pokud by se měly u jednoho pacienta provést všechna tato vyšetření, náklady by dosáhly několikatisícových hodnot. Na našem pracovišti se nám osvědčila u složitějších případů jako nejvíce benefiční kombinace dvou vyšetření - histologické vyšetření (tzv. kožní biopsie) a vyšetření krve (samozřejmě po anamnéze a pečlivém klinickém vyšetření). Teprve pokud nedostaneme z těchto výsledků jednoznačnou odpověď, přistupujeme k dalším.  

 

Kardiologie

Kardiologický pacient

Odhalit onemocnění srdce je otázkou včasného vyšetření pacienta, jinými slovy, pacient se nejprve musí dostavit včas k lékaři - specialistovi, aby bylo možné onemocnění potvrdit. Lidský pacient svému ošetřujícímu lékaři může bez problémů sdělit veškeré pocity a subtilní problémy s onemocněním srdce často spojené. Může se mu svěřit s horším dýcháním poté co dobíhá tramvaj, říci mu o píchání na hrudníku po průšvihu nezdárné ratolesti, o návalech krve v obličeji před tím, než se má dostavit k šéfovi na kobereček, o brnění v levé paži záhy po hádce s manželkou, o sevřeném hrdle v nevětraných prostorech a dalších velmi mírných příznacích, které doprovázejí začátek srdečních onemocnění. Tyto informace nám psí nebo kočičí pacient nikdy neposkytne. To také bývá příčinou toho, že tato onemocnění dlouhou dobu unikají pozornosti a k veterinárnímu lékaři je pacient přiveden většinou dosti pozdě. Ale začněme od začátku.

Odhlédneme-li od vrozených srdečních vad, o kterých hovoříme níže, je obraz kardiologického pacienta ve většině případů následující. První návštěva u veterinárního lékaře nastává ve stáří pacienta mezi 5 až 7 rokem. Nástup těchto příznaků může být velmi rychlý. Majitel často tvrdí, že pes musí mít "kost v krku", neboť pacient se jakoby dáví, těžce dýchá, je unavený, nemá zájem ani o ty nejoblíbenější hry, nevítá páníčka a zkrátka "není to on". Po krátkém rozhovoru s majitelem vyjde najevo, že občasné pokašlávání pozoruje na pejskovi již delší dobu, často týdny i měsíce, ale nepřikládal tomu žádnou důležitost. Kašel je ale po dlouhou dobu jediným pozorovatelným příznakem srdečního onemocnění u psů. Platí velmi jednoduchá zásada. Každý další den bez léčby jen zhoršuje pacientův stav. V praxi se běžně stává, že pacienti nejsou bez léčby, den, ale měsíce a roky. K veterináři se pak dostaví ve stavu, kdy i sebelepší péče nedokáže zabránit nejhoršímu. Dochází záhy k srdečnímu selhání, otoku plic a úhynu pacienta.

 

Plemenná dispozice k srdečním onemocněním

Mnohá srdeční onemocnění se daleko častěji vyskytují u konkrétních plemen. Malá plemena častěji trpívají na tzv. endokardiózy, jež se projevují deformací srdečních chlopní. U velkých plemen se zase častěji vyskytuje tzv. kardiomyopatie, při níž dochází k degeneraci srdečního svalu.

 

Vrozené srdeční vady

Tato onemocnění srdce jsou jako jediná zjišťována již u mladých psů a štěňat. Jedná se o vrozené anomálie v anatomickém utváření jednotlivých srdečních oddílů, případně velkých cév. Podle míry postižení se odvíjí závažnost příznaků, kterými se onemocnění projevuje. Nejčastějšími příznaky jsou únava, apatie, snížený apetit, dušnost, kašel přecházející až v dávení, občasné mdloby. Většina vrozených srdečních vad u psů je neléčitelná v současných podmínkách veterinární medicíny. Patří mezi ně například aortální stenóza, pulmonální stenóza, perzistující ductus arteriosus, defekty komorového septa, defekty síňového septa apod.

 

Vyšetření kardiologického pacienta

Onemocnění srdce má mnoho příčin, přestože se tato onemocnění navenek projevují často podobným způsobem. Jejich léčba však vyžaduje velmi individuální přístup. Je tedy vrcholně důležité od pacienta získat co nejpodrobnější diagnózu. Pro její získání je nutná především důkladná

• anamnéza - co nejvíce informací od majitele, jaké potíže pacient má, za jakých okolností dochází ke zhoršení stavu, jak dlouho potíže pozoruje atd. Dalším nezbytným krokem je pečlivé
• klinické vyšetření - poslech pacienta fonendoskopem. Nezbytné je pak
• rentgenové vyšetření hrudníku pacienta, vyšetření pomocí EKG a
• vyšetření srdce ultrazvukem

Teprve po tomto specielním odborném vyšetření je možné stanovit co nejpřesnější diagnózu a naordinovat další léčbu pacienta.

Získání kvalitního EKG je u některého pacienta problém. Není proto nutné striktně trvat na poloze na pravém boku. Je lepší získat alespoň nějaké EKG než žádné. Poloha v sedě je v mnoha případech dostačující. Je možné polohovat pacienta i v leže na hrudníku nebo menší pacienty v majitelově náruči. Na obrázku německý krátkosrstý ohař s nasazenými elektrodami snímající čtyři končetinové a čtyři hrudní svody.

 

Péče o kardiologického pacienta

V případě srdečních onemocnění se musíme smířit se smutnou skutečností, že tohoto onemocnění se pacient po zbývající část života již nezbaví. Naordinovaná léčba se snaží zmírnit příznaky onemocnění, popř. zpomalit nebo zastavit jeho další zhoršování. Podávání léčiv je tedy doživotní a ve většině případů jsou k započaté léčbě postupem času podle měnících se projevů přidávána léčiva další. Naprosto nezbytnou podmínkou léčby je velmi úzká spolupráce majitele pacienta s veterinárním lékařem. Pravidelné kontroly aktuálního zdravotního stavu dle pokynů veterináře jsou nezbytností, samozřejmostí jsou pak v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu. Stejně tak by majitel měl přijmout fakt, že kardiologický pacient bude za výrazného přispění svého majitele změnit některé životní návyky a činnosti. Týká se to především pohybové aktivity.

Jakákoliv fyzická zátěž může přispět ke zhoršení pacientova stavu. Bylo by velmi neprozřetelné např. pacienta nechat běhat vedle kola, hrát si s jiným psem apod. Argument "ale on to dělal vždycky" je jen snaha zavírat oči před nastalou situací. Pacient by měl být stále pod kontrolou svého majitele, neměl by se například pohybovat bez dozoru po dvoře, po zahradě, neboť ho může k nežádoucí aktivitě provokovat cokoli mimo jeho pozemek za plotem a dojde opět ke zhoršení zdravotního stavu. Doporučují se spíše kratší a častější vycházky na vodítku. Je nutné mít na paměti i skutečnost, že i emoce je pro srdíčko nežádoucí zátěž, obzvlášť emoce pravidelně vyvolávaná. A to nejen negativní emoce (kárání, zbytečně razantní povely, strach z čehokoliv), ale i kladné emoce (vítání, vyvolávání těšení se na něco apod.). V neposlední řadě je nutné dbát na udržení případně snížení tělesné hmotnosti pacienta, který snižuje svoji pohybovou aktivitu a při stejné krmné dávce by brzy začal přibývat na váze.  

 Fibrilace síní je nejstarší známou poruchou srdečního rytmu. Velmi často doprovází onemocnění psů, jež se nazývá dilatační kardiomyopatie (DCM), což je onemocnění srdečního svalu.

Dělení FS

Z klinického hlediska dělíme FS na:

• paroxysmální FS - arytmie spontánně nastupuje a spontánně odezní nejdéle do 48 hodin
• perzistující FS - arytmie musí být odstraněna léčebnou intervencí
• permanentní FS - arytmie, u níž byl proveden nejméně jeden neúspěšný pokus o verzi v sinusový rytmus, a kterou nelze léčebně ukončit

Z hlediska etiopatogeneze dělíme FS na:

• primární - kdy chybí zjistitelné onemocnění srdce způsobující arytmii a není přímým následkem farmakoterapie
• sekundární s přítomnými systémovými abnormalitám nebo proarytmogenním působením léků - které predisponují jedince k arytmii
• sekundární spojenou se srdečním onemocněním - postihující srdeční síně

 

Onemocnění srdce provázená FS

Nejčastěji se FS vyskytují v souvislosti s ischemií myokardu, dále u chlopňových vad (především mitrální stenóza), při prolapsu a kalcifikaci mitrální chlopně, dilatační a hypertrofická kardiomyopatie, vrozených vývojových vad (např. ductus arteriosus persistens) a další onemocnění týkající se postižení levého atria, parazitární onemocnění. Z nekardiálních onemocnění jsou to např. trauma, perikardiální efuze, novotvary (4,6,10). Dále pak hypotyreóza, plicní choroby spojené s hypoxií a některé látky s cholinergním účinkem(Může se objevit i po chirurgických intratorakálních zákrocích a iatrogenně některými medikamenty (např. digoxin) (7).

 

Klinický obraz FS

Klinický obraz této arytmie je velmi proměnlivý od asymptomatického průběhu, palpitace až po plicní edém a kardiální synkopu. Klinické příznaky závisí na komorové frekvenci, celkovém stavu srdeční funkce, resp. levé komory a přidružených chorob (8). Dlouhodobá fibrilace snižuje srdeční výkon a přispívá k rozvoji chronického srdečního selhání (6). Postižena bývají většinou střední a velká plemena, více případů se týká samčího pohlaví (2). Příznaky se většinou vztahují k srdečnímu selhávání (kašel, dyspnoe, tachypnoe, ascites apod.), slabost, synkopa. U pacientů zjišťujeme zpravidla nepravidelnou tachykardii, pulzový deficit, naopak jugulární pulzace může být přítomna stejně jako srdeční šelesty (3,1), chaotický auskultační rytmus (4). Vzácně i při výrazně přítomných projevech FS v EKG záznamu nemusí pacient vykazovat klinické příznaky onemocnění. Přesto je ale žádoucí snaha o převedení pacienta na normální rytmus, což zlepšuje prognózu onemocnění (5). Jiní autoři ovšem poukazují na fakt, že není nutná snaha o úpravu rytmu za každou cenu, obzvláště u asymptomatických pacientů. Přínosnějším se zdá být terapie primárního onemocnění srdce, jež FS doprovází (2).

 

Diagnostika FS

Na křivce EKG jsou zřetelné typické vlny "f" (obr.1) většinou ve všech svodech s nepravidelným intervalem R-R (může však být i pravidelný, jak je uvedeno výše). Vzhledem k nízké voltáži vlnek f je nezbytné snímat EKG i v hrudních svodech, neboť ne ve všech svodech jsou vlny "f" patrné. Komplex QRS má normální tvar nebo může být lehce deformovaný (obr.2), jednotlivé kmity R v záznamu se mohou také tvarem lišit. Bizardní komplexy QRS se vyskytují zpravidla pouze ve spojení s raménkovým blokem (obr.3) (6).

 
Obr.1 ( EKG 1) - Fibrilace síní patrná ve všech svodech.

Obr.2 ( EGG 7) - EKG záznam u pacienta s dilatačni kardiomyopatií a srdečním selháním NYHA III. Komplexy QRS deformované, fibrilace síní je proto patrná pouze ve svodu V1 (C1).

Diferenciálně diagnosticky by pochybnosti mohly nastat snad jen v případech výskytu zmíněných bizardních komplexů QRS. Velkým přínosem je v mnoha případech holterovské vyšetření pacienta.

Ve veterinární praxi s výjimkou náhodných nálezů neřešíme problém paroxyzmální FS. Prakticky se proto setkáváme pouze s perzistujícími a permanentními FS.

 

Terapie FS

Léčebný postup je daný aktuálním stavem pacienta. Terapie je směřována dvěma směry. Na optimalizaci srdeční frekvence a na obnovení sinusového rytmu. Existuje i názor, že není nutné snažit se za každou cenu ve všech případech o obnovení a udržení sinusového rytmu (2), obzvlášť u asymptomatických či málo symptomatických pacientů. U veterinárních pacientů, především psů, zřídka diagnostikujeme FS primárně. Pokud ano, jsou to zvířata se živou hmotností nad 40 kg - velká plemena. U většiny našich pacientů doprovází FS jiné srdeční onemocnění. V mnoha případech stačí pro zvládnutí arytmie kontrola tohoto primárního onemocnění. 

Nefarmakologickou terapií rozumíme provedení elektrické kardioverze nebo použití ablačních technik omezujících buď převod vzruchu ze síní na komory (neselektivní ablace AV uzlu) nebo izolace ústí plicních žil tzv. MAZE techniky. Kardioverze se provádí v krátkodobé celkové anestézii. Je vhodnější použití bifázického výboje, premedikace antiarytmiky zvyšuje úspěšnost kardioverze. Snižuje zároveň výskyt recidiv. Použít lze všechna výše uvedená antiarytmika pro kontrolu rytmu. U pacientů se závažnějším srdečním onemocněním má přednost podání amiodaronu (2). FS je jedinou tachyarytmií, u níž je další nefarmakologickou terapií trvalá kardiostimulace. V humánní medicíně je rutinně v indikovaných případech používáno jako další možnosti terapie FS ablačních technik. Z důvodů vysokých nákladů na tuto metodu je použití ve veterinární medicíně zřejmě hudbou vzdálené budoucnosti. 

Komplikace FS

Nejzávažnější komplikací FS podobně jako u hypertrofické kardiomyopatie jsou bezpochyby tromboembolické příhody, nejčastěji mozkové, které mohou být často i příčinou náhlého úmrtí. Příčinou vzniku tromboembolií je vznik intrakardiálních trombů zejména v síňových ouškách, které jsou v období FS prakticky nepohyblivá a leží mimo hlavní proud krve směřující z plicních žil do mitrálního ústí. Největší riziko utržení trombu je v období obnovy sinusového rytmu, kdy synchronní kontrakce síně rozdrtí trombus a způsobí embolizaci. Vzhledem k elektrofyziologické přestavbě myokardu síní není období embolizace synchronní s objevením se sinusového rytmu na EKG. Riziko těchto příhod je ryze individuální a majitel pacienta by měl být na tuto prognostickou skutečnost upozorněn. Obecně platí že čím delší doba trvání FS, tím vyšší pravděpodobnost embolizace.

Závěr

Fibrilace síní je arytmií, jež často komplikuje již přítomné onemocnění srdce. Výrazně zhoršuje hemodynamické podmínky nemocného srdce a zhoršuje prognózu tohoto onemocnění a zároveň i celkový zdravotní stav pacienta.

Je vedeno mnoho diskuzí na téma léčby či ignorace této arytmie, v případě léčby výhodnost kontroly frekvence, rytmu či obou. Navíc možnosti jiné než medikamentózní kardioverze jsou doposud v našich podmínkách omezené.

Velkou výzvou pro veterinární lékaře zůstává prevence tromboembolických příhod, její přínos nebo opak v terapii a prevenci kardiálních onemocnění u psů a koček. Budiž tyto a další náměty tématem příštích diskusí na stránkách tohoto nebo jiných odborných časopisů.

 

Srdce psů je až na některé drobné odlišnosti velmi podobné tomu lidskému. A stejně jako to lidské, je i psí srdce po mnoho tisíc let vystaveno civilizačním faktorům, které jsou příčinou obdobných onemocnění, s jakými se setkáváme u lidí. Terapie onemocnění srdce prošla a dále prochází obdobím neuvěřitelného rozvoje, ať již máme na mysli vývoj nových léků, vývoj nových kardiochirurgických postupů nebo nové technologické přístrojové vybavení specializovaných kardiologických pracovišť. Do posledně jmenované kategorie spadají také kardiostimulátory. Je dnes všeobecně známo, že správná činnost srdečního svalu závisí na koordinovaném převodu jeho elektrických potenciálů. Pokud jsou z nějakého důvodu tyto převodní systémy narušeny, dochází ke vzniku tzv. arytmií. Jejich léčba se podle závažnosti a typu řeší různým z výše uvedených způsobů. Pro některé z nich je pak nejvhodnějším řešením právě kardiostimulace.

 

Co je to kardiostimulátor

Kardiostimulace je metoda, při níž odpovědnost za správné udílení elektrických impulsů do srdečního svalu je přenechána přístroji - kardiostimulátoru. Je to přístroj ne o mnoho větší, než krabička od sirek. Přístroj se implantuje do dodře přístupného místa na těle, např. na boční stranu krku. Ještě předtím se ale prostřednictvím některých velkých cév do nitra srdce zavede elektroda (nebo elektrody), jíž se do srdce přivádí vzpomínané elektrické impulsy. Každý kardiostimulátor je miniaturizovaný počítač, který lze přizpůsobit potřebám každého pacienta a podle toho jej lze naprogramovat, a to dokonce přímo v těle pacienta.

 

Proč kardiostimulace?

Použití této léčebné metody logicky vyplynulo z možností, kterými vědeckotechnologický rozvoj zasahuje do všech oblastí medicíny, tedy i té veterinární. Indikace k trvalé kardiostimulaci je nejčastější u tzv. bradyarytmií, což jsou poruchy rytmu, u nichž dochází ke zpomalení srdeční frekvence. Léky dříve používané k léčbě bradyarytmií nedosahovaly odpovídajícího terapeutického efektu. Řešení se tedy našlo v implantacích kardiostimulátorů. Léčbě nesrovnatelně efektivnější, leč zároveň nesrovnatelně nákladnější. Důsledkem toho však bylo vymizení léků dříve používaných na tyto srdeční poruchy z trhu. Stejnou léčebnou cestou se byla nucena ubírat i veterinární kardiologie. Zatímco např. ve Spojených státech a západní Evropě jde o metodu již mnoho let používanou, v našich podmínkách se kardiotimulace teprve nesměle hlásí o slovo.

 

Jakým pacientům implantovat kardiostimulátor?

Za posledních deset let pokročila veterinární kardiologie mílovými kroky vpřed. Nejen diagnostika, ale i prevence a včasné odhalení srdečních onemocnění je odhalena i díky informovaným chovatelům včas. Včas na to, aby bylo možné s onemocněním ještě něco udělat. Je logické, že pacient s pokročilým onemocněním srdce nebude tím nejvhodnějším pacientem, přestože by mu zcela jistě zkvalitnil poměrně krátký čas jeho života. Avšak vzhledem k nákladnosti celého zákroku je vhodnější pacient v počáteční fázi rozvoje onemocnění, kdy ještě nedošlo k významným morfologickým změnám na srdci. Rozhodnutí o tom, pro kterého pacienta je či není vhodný tento terapeutický zákrok, záleží na podrobném vyšetření pacienta a doporučení odborného veterinárního lékaře - kardiologa. Každý pacient je pochopitelně posuzován individuálně.

Obecně jsou pro indikaci ke kardiostimulaci považovány tyto poruchy rytmu :

• síňokomorový blok II. A III. Stupně
• městnavá srdeční slabost s vymizením srdečního stahu na déle než 3 sec.
• Zpomalení srdečního rytmu. U velkých plemen pod 40/min., u malých plemen pod 60/min.
• tzv. syndrom skrytého sinu
• nekoordinovaná činnost srdečních síní, tzv. fibrilace síní.

Vlastní chirurgický zákrok

Vlastní zákrok je u psů prováděn v celkové krátkodobé anestézii ambulantně. Přístroj je ihned po implantaci naprogramován a pacient propuštěn do domácího ošetření, které musí být provedeno důsledně proto, aby nedošlo k vykousání nebo rozškrabání pooperační rány.

Péče o pacienta s kardiostimulátorem

Kromě rutinní pooperační péče musíme u pacientů s implantovaným kardiostimulátorem i po úspěšně provedeném zákroku dodržovat poněkud zpřísněný režim. Je třeba si uvědomit, že pes s kardiostimulátorem bude mít pochopitelně zlepšenou kvalitu života, ale jeho srdce přesto nebude dosahovat výkonnosti srdce zdravého. Pes, ale i ostatní zvířata jsou velmi nevděční pacienti. Těžko jim vysvětlíme, že mají nemocné srdce a že nemají tolik běhat, tolik nás vítat a tolik štěkat, jako když byli zdraví. Je tedy víceméně na majiteli, aby na pacienta dohlédl a jeho životní rytmus přizpůsobil doporučením veterinárního lékaře. Jistěže je na místě snažit se dodržovat určitý klidový režim. Je nutné denní režim zachovávat stejný ve všední den i o víkendu, abychom předcházeli tzv. "víkendovému syndromu", kdy majitel má pocit, že musí svému psímu kamarádovi vynahradit všechno to, co mu odepřel ve všedních dnech.

Na druhou stranu je třeba podotknout, že dodržení přísného klidového režimu se nám u psích pacientů nikdy nepodaří zcela důsledně. Důležitým opatřením u psích pacientů s implantovaným kardiostimulátorem je výměna obojku za postroj, který psa nestahuje na krku, ale na hrudi. Při použití obojku by mohlo dojít k porušení elektrod, které vycházejí z přístroje umístěném většinou na levé straně krku a procházejí jugulární žílou a dále do srdce. Nedoporučuje se s pacientem provádět některé pohybové aktivity, především přeskoky vysokých překážek nebo skoky do dálky, např. přes potok apod. Psí trup je na rozdíl od člověka daleko pružnější a při maximálním propnutí celého těla by mohlo dojít k vytržení elektrod umístěných v srdci. Je nezbytné zabránit pacientovi v kontaktu s cizími psy, neboť případný atak by mohl směřovat právě na krk a mohlo by být narušeno připojení elektrod ke kardiostimulátoru. Mírný pohyb není pacientovi na překážku Jsou nutné častější kontroly pro optimalizaci funkcí přístroje.

 

Dirofilarióza - srdeční červivost
 
Dirofilarióza je velmi nebezpečné parazitární onemocnění přenášené bodavým hmyzem, především komáry. K nakažení dochází po napadení hostitele komáry. Onemocnění se vyskytuje v jižní Evropě, ale stále častěji přibývá případů i ve střední Evropě.
 Do těla hostitele jsou vpravena vývojová stadia parazita. Dospělí parazité, dlouzí bílí červi, se pak usidlují v některé z dutin srdečních, kde způsobují závažné poruchy srdeční činnosti. Onemocnění může skončit i smrtí, protože léčení je v mnoha případech zahájeno pozdě. I při včasné diagnostice je léčba dlouhodobá a náročná.
Na rozdíl od terapie je však prevence před tímto onemocněním velmi jednoduchá. Spočívá v aplikaci dlouhodobě působícího antiparazitika. Tato aplikace ochrání potenciálního hostitele (psa, kočku) celý měsíc, což je ve většině případů dostatečně dlouho při běžném pobytu na dovolené.

 

Mapa výskytu Dirofilariózy v Evropě.

 

Dospělí parazité nezřídka vyplňují dutiny srdce a velkých cév.

 

Onkologie - Novotvary mléčné žlázy u fen

 

Nádorové onemocnění mléčné žlázy u fen

Novotvary mléčné žlázy jsou nejčastějším nádorovým onemocněním u fen. Postihují především feny ve vyšším věku. Nejčastěji je postihována tkáň mléčné žlázy pod posledním párem struků.

Podle postižené tkáňové struktury dělíme novotvary mléčné žlázy na epiteliální, mezenchymální a smíšené, podle typu nádorového bujení na maligní (zhoubné) a benigní (nezhoubné).

Nádor mléčné žlázy je ze strany majitele velmi často přehlédnut nebo, a to snad ještě častěji, podceněn. Dlouhou dobu, často i několik let, jsou novotvary ve tkáni přítomné jako velmi drobné nebolestivé dobře ohraničené uzlíky velikosti od několika milimetrů do několika centimetrů. Feně takový útvar nevadí a majitele nic nenutí se jím zabývat. Toto je však období, ve kterém by měl být takto drobný intaktní novotvar odstraněn a zaslán na histologické vyšetření, abychom zjistili, o jaký typ nádoru se jedná.

Na rentgenovém snímku hrudníku feny jedenáctiletého křížence je patrné zastínění celého plicního pole vícečetnými plicními nádory, jež sem metastazovaly z mléčné žlázy.

Skutečnost je ale taková, že majitel vyhledá odbornou pomoc až poté, co se nádor začne zvětšovat a během několika dní či týdnů několikanásobně zvětší svůj objem. V tomto období však již může docházet ke vzniku tzv. metastáz, což znamená, že nádor se krevní nebo lymfatickou cestou dostává z mléčné žlázy do dalších orgánů. Nejčastějším cílovým orgánem metastáz jsou lymfatické uzliny, plíce, játra, ledviny a srdce.

Prevence a pravidelná kontrola mléčné žlázy feny ze strany majitele je opatřením, jímž můžeme předejít velmi závažným komplikacím.

Novotvary lokalizované ve tkáni mléčné žlázy není těžké odstranit, pokud se tento chirurgický zákrok provede včas. V některých případech se přistupuje i k odstranění celé léčné žlázy na jedné nebo i obou stranách. Je jasné, že v případě metastáz se prognóza a možnost chirurgického zákroku odvíjí od pokročilosti nádorového procesu a lokalizaci nádoru v těle.