Rady majitelům zvířat

Než si domů přivedeme pejska nebo kočičku či jiné zvířátko
Co dělat, když pes nebo jiné zvíře poraní
Krmení je základ
Diety
- Doporučená dieta při výskytu různých typů močových kamenů
- Doporučené diety při některých orgánových onemocněních
Klíšťata a Borelióza
Dovolená s pejskem, zahraničí
Kastrace - ano či ne?
Předoperační vyšetření. Je nutné?
Jak se starat o pejska s onemocněním srdce
Jak se starat o pejska s kloubními potížemi
Jak se starat o pejska s alergií
Ekvivalent stáří psa v kalendářních letech

Než si domů přineseme pejska nebo kočičku či jiné zviřátko

Živé zvíře, za něž jeho pořízením přebíráte odpovědnost, není hračka, ani doplněk majitelova image, není to pouhé poplašné zařízení kolem páníčkova domu, nemělo by být ani továrnou na mláďata. Je to především bytost, která vnímá, cítí, prožívá emoce a je odrazem toho, jak s ní nakládáme my sami.

Ať už si pořizujeme křečka, štěňátko, kotě nebo krokodýla, musíme takovému tvoru zajistit vhodné podmínky po celou dobu života tohoto zvířete. Psí útulky jsou přeplněné pejsky, jejichž majitelé s velkým údivem zjistili, že z chlupaté kuličky vyrost bafan vyžadující jejich pozornost, péči, čas a i určité finanční prostředky. Potencionální majitel by si měl položit následující otázky. Budu mít pro nového přítele vhodný prostor? (nebude mi vadit línání, nečistoty ze srsti, každý pes i křeček je trochu cítit, prostor vymezený řetězem není to pravé) Budu mít pro něj čas? (čas venčit, čas na výchovu) Budu mít pro něj finanční prostředky? (krmení, veterinární péče - i zvířecí přítel může být nemocný).

Odpovíte-li si na všechny tyto otázky kladně, můžete začít uvažovat o tom, jaké zvířátko se stane vaším novým přítelem.

Abychom mnoha lidem usnadnili rozhodování, poskytujeme bezplatně konzultace před výběrem a koupí nového zvířete na našem pracovišti. Je dobré, má-li budoucí chovatel alespoň rámcovou představu o druhu, případně plemeni, jež hodlá chovat.

Pokud jste si svého nového přítele vybrali sami, je dobré se vyvarovat koupě na trzích, burzách, dokonce i některých obchodech se zvířaty. Výběr nového přírůstku do domácnosti by se měl uskutečnit v chovatelském zařízení, odkud zvíře pochází, abychom poznali nejen podmínky, ve kterých mládě vyrůstalo, ale abychom též poznali jeho chování mezi sourozenci, jeho povahové vlastnosti ve známém prostředí a abychom posoudili i vlastnosti jeho rodičů. Od chovatele bychom měli dostat informace o dosavadní péči, krmení, provedených preventivních opatřeních apod. U štěňat bychom vždy měli trvat na očkovacím průkaze, ve kterém jsou na 6-ti týdnech zaznamenána min. 2 odčervení a jedno očkování. U štěňat také vždy doporučujeme sepsání kupní smlouvy, kterou by zodpovědný chovatel měl kupujícímu vystavit automaticky.

Doporučujeme všem budoucím majitelům pejsků bezplatnou konzultaci na našem pracovišti, kde ho seznámíme s vlastnostmi všech plemen, s nároky na jejich chov, na jejich péči, s problematikou jejich nejčastějších zdravotních potíží a pomůžeme novému majiteli vybrat plemeno nejvhodnější pro jeho stávající podmínky.

Prevence - očkování, odčervení

Informovanost chovatelské veřejnosti je mnohdy překvapující a je to nepochybně dobře. Na druhé straně Je až k nevíře, kolik podivných dezinformací koluje doposud mezi chovateli. Z těchto našich zkušeností vyplývá, že osvěty není nikdy dost. Dovolíme si tedy na několika řádkách zmínit se o nemocech, proti kterým by rozhodně každý pes a kočka měli být očkováni a proč. Zmíníme i ty nemoci, proti kterým vakcíny existují a chovatel má možnost nechat si svého svěřence očkovat a kdy je vhodné i tyto vakcíny použít.

Proč očkovat psy a proti čemu

Parvoviróza a koronaviróza

Jedná se sice o dva různé druhy virů, vyvolávají však velmi podobná onemocnění. Projevují se zvracením, průjmy často krvavými, následnou dehydratací a úhyny. Nejčastěji postihují štěňata, staré psy a jedince s narušeným imunitním systémem. Existují i plemena více vnímavá k parvoviróze (rotvajler, špringršpaněl, pitbulteriér, dobrman, labrador retrívr). Obě onemocnění přicházejí často společně, což se projevuje razantností jeho průběhu. Virus je velmi odolný ve vnějším prostředí. Lze ho velmi snadno přenést na vnímavého jedince nejen přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, ale též kontaktem s výkaly nakaženého psa, v nichž přežívá i několik let. Do domácnosti je možné ho přenést na botách a na předmětech, se kterými nakažený pes přišel do styku. Nakažený jedinec navíc sám nemusí vykazovat žádné příznaky onemocnění.

Proti těmto virózám se očkují již malá štěňata při prvním očkování ve věku 6-8 týdnů se dvěma dalšími přeočkováními.

Psinka

Tímto názvem se označuje dosti pestrý komplex příznaků způsobených opět virem, který může postihovat dýchací aparát, zažívací trakt, nervový systém a kůži. Podle toho se objevují i různé klinické příznaky. Onemocnění se může projevit v kterémkoli věku psa a i v případě, že pacient toto onemocnění přežije, může na něm zanechat trvalé následky po celý zbytek života. Virus psinky není příliš odolný ve vnějším prostředí, v zimním období však může přežívat i několik týdnů. Očkovat je možné štěňata již při první vakcinaci ve věku 6 - 8 týdnů opět se dvěma přeočkováními.

Infekční hepatitida

Jak již název naznačuje, jde o onemocnění jater virového původu. Může probíhat rychle - akutně, ale velmi často bez výrazných příznaků, plíživě - chronicky. Klinické příznaky se projevují horečkou, zvracením, průjmem, bolestí břicha. U chronického průběhu pozorujeme často zakalení rohovky nebo poškození ledvin. Štěňata se očkují obvykle při druhé vakcinaci ve věku 2,5 měsíce s jedním přeočkováním.

Infekční laryngotracheitida, parainfluenza

Jde o onemocnění, na jehož vzniku se podílí více typů virů. Dříve se označovalo jako "psincový kašel". Příznakem je především suchý dávivý kašel, snadno přecházející do zvracení. Majitel často vyhledá veterinárního lékaře s tím, že pes "má kost v krku". Nejvhodnější podmínky pro vznik onemocnění je skutečně v místech s větší koncentrací vnímavých zvířat, jako jsou větší chovné stanice, psí útulky apod. Vakcinujeme také obvykle při druhém očkování s následným přeočkováním.
Tato viróza je často komplikována bakteriálními infekcemi, z nichž nejčastěji je to bakterie zvaná Bordetella. Sekundární bakteriální infekce jsou vážnou komplikací zánětu dýchacích cest, proto i proti této infekci je možné vakcinovat, a to aplikací vakcíny přímo na sliznici nosní dutiny přes nosní otvory.

Leptospiróza

Jedná se o velmi závažné bakteriální onemocnění postihující játra, ledviny a zažívací aparát. Probíhá za příznaků horečky, žloutenky, krev ve stolici a v moči. Pes se nejčastěji nakazí pozřením drobných hlodavců, jež jsou rezervoárem této choroby v přírodě, nebo kontaktem s jejich výkaly a močí znečistěným prostředím. Rizikové jsou hlavně mokřadní lokality. Onemocnění může být přenosné i na člověka. Očkujeme ve dvou a půl měsících poprvé a podruhé o měsíc později.

Lymeská borelióza

Jedná se o onemocnění známé poměrně krátce. Toto bakteriální onemocnění zjednodušeně probíhá ve třech fázích. První jako horečnatý stav podobný jako při běžných virózách, druhá jako bolestivost kloubů a třetí za příznaků poruch nervového aparátu. Tato fáze zanechává již nevratné změny v organismu a léčba není dost dobře možná. Je tedy velmi důležité odhalit onemocnění již v první etapě. Rezervoárem tohoto onemocnění v přírodě jsou především klíšťata, ale v menší míře i některé druhy krev sajícího hmyzu. Vakcinujeme obvykle štěňata až po absolvování základní série vakcinací ve věku 6 měsíců a po měsíci je nutná revakcinace.

Dermatomykóza

Očkování proti plísňovým onemocněním kůže nepatří do běžného vakcinačního schématu u psů. Toto onemocnění se objevuje u psů s oslabeným imunitním systémem. Vakcinace se pak často stává nejen preventivním, ale také terapeutickým opatřením. Vakcinuje se dle individuálního posouzení veterinárním lékařem.

Vzteklina

Záměrně jsem si toto onemocnění opředené též řadou fám nechal až nakonec. Pro drtivou většinu našich psů je riziko nakažení touto nemocí mizivé. Je to dáno nejen tím, že nepřijdou do styku se zástupci přirozeného rezervoáru v přírodě, kterým jsou lišky (s výjimkou loveckých psů). Celkově se daří v celé Evropě tlumit výskyt vztekliny pomocí tzv. orální vakcinace lišek. Jako jedním z prvních opatření v boji proti vzteklině bylo právě povinné očkování, jež povinným pro psy starších 6 měsíců zůstalo doposud. Majitel každého pejska je pak povinen 1x ročně zajistit jeho přeočkování. Podle našich předpisů to platí i v případě použití vakcín, u nichž výrobce garantuje dvou i tříletou účinnost. Platí stále 1x ročně.

Doporučené vakcinační schema u štěňat

Věk štěněte	Vakcinace nutná	Vakcinace doporučená	Vakcinace povinná
6 týdnů	Parvoviróza Psinka	Koronaviróza
přeočkování na 9 týdnu	Parvoviróza Psinka Laryngotracheitida a Parainfluenza Leptospiróza	Bordetela
přeočkování ve 3 měsících	Parvoviróza Psinka Laryngotracheitida a Parainfluenza Leptospiróza	Dermatofytóza Tetanus Lymská borelióza
5-6 měsíců			Vzteklina

Uvedené vakcinační schéma je pouze informativní. Je na každém veterinárním lékaři, aby zhodnotil momentální nákazovou situaci v daném místě a sestavil optimální vakcinační schéma pro každého pacienta individuálně.

Alternativní vakcinační schema psů doporučované některými autory

Proč očkovat kočky a proti čemu

Rýma koček

V populaci našich koček velmi frekventované onemocnění způsobené především tzv. herpesviry a caliciviry, postihující horní i dolní cesty dýchací. U nemocných zvířat pozorujeme výtok z nosu, očí, kýchání, záněty spojivek, kašel. U mladých zvířat zápaly plic. Při chronickém průběhu dochází často k nevratným změnám ve tkáni plic, k trvalému postižení pacientů a častým recidivám onemocnění. Léčba je možná v časné fázi onemocnění. Vakcinovat je možné již od 2 měsíců stáří.

Leukotický komplex koček

Onemocnění je někdy označováno jako infekční leukémie koček (FeLV). Je způsobeno viry napadající imunitní systém nakažených zvířat. Je velmi často doprovázen tzv. syndromem získané imunodeficience koček (FIV), který by se zjednodušeně dal přirovnat k onemocnění HIV u lidí. Důsledkem infekce jsou nádory buněk bílé krevní řady, střevní stěny, ledvin atd. Při pokročilejším stadiu onemocnění organismus napadají tzv. oportunní infekce, na nichž pak závisí příznaky onemocnění. Nejčastějšími jsou chudokrevnost, průjmy, občasné horečky, další chronická onemocnění. Proti FeLV se vakcinace provádí již od 2 měs. stáří. Proti FIV není vakcinace možná. Léčba není možná. Onemocnění lze však zjistit pomocí krevních testů již ve velmi ranných stadiích vývoje a u postižených jedinců se pokusit zajistit na určitou dobu zpomalit průběh onemocnění.

Panleukopenie koček

Virové onemocnění kočkovitých šelem probíhající za příznaků zánětů trávícího ústrojí a poškození buněk bílé krevní řady. Onemocnění je velmi snadno přenosné pozřením, vdechnutím viru, ale i pouhým kontaktem přes kůži. Dostaví se vysoká teplota, žízeň, zvracení a velmi rychle dehydratace organismu a hubnutí. Úspěšnost léčby závisí na stavu organismu při začátku léčby. Vakcinace je možná.

Chlamydióza

Jedná se o onemocnění způsobené mikroorganismy podobných bakteriím. U koček způsobují atypické záněty plic. Přenáší se podobně jako kočičí rýma kapénkovou infekcí. U pacientů pozorujeme výtoky z nosu a očí, kašel, celkové příznaky jako nechutenství, horečka, hubnutí. I toto onemocnění velmi lehce přechází do chronického průběhu. Léčit je možné antibiotiky pokud je léčba nasazena včas. Vakcinovat lze od 2 měs. stáří.

Infekční peritonitida

Virové onemocnění probíhající ve většině případů chronicky, postihující převážně mladá zvířata ve věku od 6 měsíců 2 let. Zpočátku se objeví vysoká teplota, nechutenství, hubnutí, postupně se rozvíjející záněty pobřišnice a nakonec nekróza parenchymatózních orgánů. Mohou se objevit i průjmy a zvracení. Onemocnění se vyvíjí i několik měsíců a let. Léčba není známa, v posledních dvou letech se objevila vakcína, jež je zatím jedinou možností ochrany před touto chorobou.

Kožní dermatomykóza

Onemocnění kůže způsobené vláknitými houbami se projevuje rozličnými změnami na různých místech kůže pacienta. Mohou to být místa s polámanou a vypadanou srstí, ale i mokvavé nebo šupinkové kožní změny, strupy. Často se vyskytují pacienti bez zjevného onemocnění, jež však přenášejí plísně na ostatní kočky nebo člověka, hlavně dětí a starých lidí. To je často jediným důkazem pro výskyt této choroby u pacienta. K přenosu nejsnáze dochází při dlouhodobém kontaktu se zvířetem v teplém prostředí, např. při spaní s kočkou v posteli. Léčba je dosti problematická a dlouhodobá. Vakcinace se často používá jako jedna z možností terapie.

Vzteklina

O vzteklině koček platí totéž, co o vzteklině psů a dalších zvířat. V současné době díky dosti extenzivnímu chovu koček u nás je kočičí populace daleko větším rizikem pro přenos tohoto onemocnění, než populace psí. Pro kočky neplatí povinná vakcinace, ani by to nebylo uskutečnitelné. Polodivoká populace koček je daleko více v kontaktu s populacemi divokých zvířat a možnost přenesení nákazy je vysoká. Kočky se mohou proti vzteklině vakcinovat velmi jednoduše stejně jako psi. Při poranění kočkou je také nutné její vyšetření veterinářem, jak je popsáno dále.

Doporučené vakcinační schema pro koťata

Věk kotěte	Vakcinace nutná	Vakcinace možná	Vakcinace povinná
od 6. týdne	Panleukopenie Rýma koček
od 9. týdne	Panleukopenie Rýma koček	Chlamidióza Leukóza
od 12. týdne		Dermatofytóza Infekční peritonitida
od 4 měsíců		Vzteklina

Uvedené vakcinační schéma je pouze informativní. Je na každém veterinárním lékaři, aby posoudil volbu jednotlivých vakcín při použití u individuelního pacienta.

Odčervení psů a koček

Škrkavky a tasemnice

Termínem odčervení rozumíme zbavení psa nebo kočky střevních parazitů. Tito parazité jsou u psů a koček velmi častým zdravotním problémem. Existuje jich celá řada druhů. Rozdělujeme je na dvě základní skupiny: oblí červi (škrkavky) a ploší červi (tasemnice).

Dospělé psy doporučujeme odčervovat minimálně dvakrát do roka, v domácnosti s malými dětmi, starými lidmi a těhotnými dokonce 1x za 3 měsíce. Některé druhy škrkavek i tasemnic mohou totiž, byť krátkodobě, přežívat u lidí a způsobovat i vážné zdravotní potíže. Velmi lehce se proti tomuto riziku dá čelit dodržováním běžných hygienických zásad. Dřívější opatření - odčervovat pouze po zjištění vajíček parazita v trusu - je nedostatečné vzhledem k tomu, že záchytnost parazitů v trusu je nízká. Poněkud jiná je situace u štěňat do půl roku stáří. U této kategorie je frekvence aplikace antiparazitik daleko častější. Není třeba se obávat používat tyto preparáty častěji, neboť organismus štěňat nijak nezatěžují.

Doporučený odčervovací program pro štěňata:

2 týdny - proti škrkavkám
4 týdny - proti škrkavkám
6 týdnů - proti škrkavkám
8 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
12 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
6 měsíců - proti škrkavkám a tasemnicím

Důležitým opatřením v boji proti tasemnicím je pravidelné ošetřování zvířat proti blechám. Ty jsou totiž velmi častým mezihostitelem vývojových stadií tasemnic.

Giardióza a kryptosporóza

Jedná se o střevní parazitózy postihující především štěňata a koťata, na než nejsou účinné běžně užívané antiparazitární preparáty. Při výskytu průjmových onemocnění u mláďat je vždy nutné navštívit veterinárního lékaře a vyloučit toto onemocnění. Protože hlavně u mláďat může být giardióza vážným problémem, existuje v současné době v zahraničí vakcína, jež však u nás není dosud registrována.

Toxoplazmóza

Kolem tohoto onemocnění se objevuje mnoho dezinformací a "poplašných" zpráv, proto považujeme za nutné o něm na tomto místě pohovořit, i když nepatří mezi choroby, jež by bylo možné eliminovat očkováním. Jedná se o onemocnění postihující savce i ptáky a je způsobeno prvokem. Jeho vývojový cyklus a projevy jsou dosti komplikované a různorodé, pro podrobnosti je dobré se obrátit na svého veterinárního lékaře. Koček se toto onemocnění týká trochu více proto, že je to jediná skupina živočichů, u nichž probíhá tzv. pohlavní fáze rozmnožování tohoto parazita. V trusu koček se mohou tzv. oocysty objevit v určitých fázích vývoje, obvykle v prvním roce života kočky, a to po dobu pouze 1-3 týdnů. Pak se v organismu zdravé kočky vytvoří protilátky, které šíření onemocnění trusem zabrání. Chovatelská veřejnost ví, že toto onemocnění může být za určitých, dosti vzácných okolností, nebezpečné pro těhotné ženy a jejich dítě. K eliminaci tohoto již tak malého rizika není nutné odstranit kočku z domácnosti nebo ji dokonce chtít utrácet, což je mnohdy požadováno. Větším rizikem nákazy je nepochybně např. pojídání tatarských bifteků nebo nedostatečně vyuzených klobás.

Dirofilarióza

Vzácné, ale velmi závažné onemocnění srdce, způsobené oblým červem - tzv. hlisticí. Parazité jsou přenášeni krev sajícím hmyzem, do těla se dostávají z těla různých druhů komárů a usazují se v srdečních komorách. V našich podmínkách zatím nebyli u komárů tito parazité zjištěni. Nebezpečí nákazy pro psy ze střední Evropy hrozí především o dovolených, kdy se společně se svými majiteli vydají do teplejších oblastí jižní Evropy. Onemocnění je ve většině případů velmi obtížně léčitelné, díky moderním antiparazitikům ale existuje dosti účinná možnost prevence.

Vnější parazité psů a koček

Blechy

Je až s podivem, jak se ještě v dnešní době bere na lehkou váhu napadení psů a koček blechami. Dozajista kdysi humorně vyřčené rčení "každý správný pes má blechy" má stále ještě mnoho vážných vyznavačů. Řekněme si proto důvody, proč je tak žádoucí psa nebo kočku blech zbavit.

Blechy svého hostitele činí neklidným, nervózním. Vžijme se do pocitu, že bychom podobné problémy zažívali my samy.
Blechy svým masivním výskytem mohou u štěňat a malých plemen způsobit chudokrevnost a ovlivnit tak celkový zdravotní stav.
Blechy jsou významným mezihostitelem tasemnice psí a při pozření blechy při jejich vykusování ze srsti se pes touto tasemnicí nakazí. Uvádí se, že každá šestá blecha obsahuje vývojové stadium tasemnice psí.
Blechy jsou velmi častou příčinou alergických reakcí psů a koček projevující se těžkým poškozením kůže a dlouhodobých onemocnění.

Jakým způsobem blechy zlikvidovat?

V současné době máme v boji proti tomuto parazitovi mnoho účinných zbraní. Vzhledem ke skutečnosti, že 90% bleší populace nepřebývá na svém hostiteli, nýbrž mimo něj v podobě vajíček a larev, nemá téměř žádný smysl používat jednorázové ošetření krátkodobě působícím preparátem. Šamponem svému chlupáčovi ulevíme okamžitě, avšak na toto ošetření by mělo navazovat další opatření formou dlouhodobě působících sprejů, nasazení antiparazitárního obojku nebo aplikací tzv. spotů na kůži v oblasti kohoutku, mezi lopatkami. Podle typu zvoleného přípravku bychom měli ošetření pravidelně opakovat s tím vědomím, že nejkritičtějším obdobím je konec léta.

Nenechme se také odradit tehdy, když námi zvolený přípravek nefunguje tak, jak bychom si přáli. Je třeba jen najít takový, který bude pro konkrétního pacienta ten pravý.

Všenka kočičí (Felicola subrostratus)

je nepříliš hojně se vyskytující zevní parazit, vyskytující se výhradně u koček. Způsobuje onemocnění kůže, které se vyznačuje úporným svěděním, od jehož intenzity se vyvíjejí další příznaky onemocnění.

Kromě toho je tento parazit významným mezihostitelem střevního parazita tasemnice psí (Dipylidium caninum), parazitující i u koček.

Vakcinace fretek

Fretky patří ke stále častěji chovaným domácím mazlíčkům. Abychom chránili je, ale zároveň i majitele, proti některým infekčním onemocněním, je nezbytné podobně jako u psů a koček pravidelná vakcinace.

Vakcinujeme především proti psince, na kterou jsou fretky vysoce vnímavé. Je vhodné vakcinovat již mladá zvířata. První očkování je možné provést v 6 týdnu věku, revakcinace v 8 týdnu a 13 týdnu. Nezapomínáme ani na vakcinaci proti vzteklině. U dospělých zvířat se očkování každoročně opakuje.

Chovatelé fretek by měli mít také na paměti, že fretka je vnímavá k lidské chřipce, přesněji k orthomyxovirům - původcům lidské influenzy. Proti tomuto onemocnění se fretky vakcinovat nedají, je nutné včas vyhledat pomoc veterináře.

Vakcinace králiků

Přestože pravděpodobnost výskytu myxomatózy a moru králíků je při chovu králíka v bytě velmi malá, doporučujeme v půlročních intervalech proti těmto onemocněním vakcinaci provádět. Jako další prevenci lze doporučit ošetření proti kokcidióze. Častým problémem u králíků je rovněž plísňové onemocnění kůže - tzv. dermatomykóza. I proti němu je možná vakcinace.

Co dělat, když pes nebo jiné zvíře poraní

Pokousání člověka psem či jiným teplokrevným živočichem je vždy nepříjemná věc pro obě strany. Podívejme se na tuto nemilou věc z obou pohledů.

Majitel psa, který pokousal nebo jakkoli jinak způsobil otevřené poranění na kůži člověka je povinen takového psa nechat do 24 hod. vyšetřit veterinárním lékařem bez ohledu na to, zda byl či nebyl v posledních 12 měsících očkován. Pokud se toto dozví později, musí vyšetření zajistit neprodleně. Výsledek vyšetření poskytne poraněnému nebo přímo jeho ošetřujícímu lékaři. Za pět dní po prvním vyšetření je nutné provést ještě druhé a poslední vyšetření. Tím pozorovací doba daného zvířete končí a u nevakcinovaných jedinců je možné je teprve nyní očkovat. Pětidenní pozorovací lhůta je stanovena cíleně. Pečlivým studiem průběhu onemocnění bylo, že virus se ve slinách nakaženého zvířete vylučuje teprve posledních pět dní před jeho úhynem, v tzv. terminálním stadiu.

Pokud jste pokousanými vy nebo někdo ve vaší péči, vyzvěte majitele, aby opět ve stanovené 24 hod. lhůtě vyhledal veterináře bez ohledu na to, že vás ujišťuje o skvělém zdraví a správném očkování psa. Odmítne-li majitel nebo se nepodaří zjistit jeho totožnost, je nutné obrátit se na policii. Nezajistíme-li vyšetření zvířete u veterináře, ošetřující lékař nás pravděpodobně "ubytuje" na týden na infekčním oddělení.

Krmení je základ

Jako motto tohoto odstavce by mohlo být:

"váš pes je tím, čím ho nakrmíte",

jako parafráze staré jogínské poučky.

Krmení zvířat je možné hodnotit z několika hledisek.

Pomineme odborné hodnocení krmiva z hlediska obsahu bílkovin, sacharidů, tuků, vlákniny a popelovin, stupeň jeho stravitelnosti, vlhkosti a dalších ukazatelů. Zájemci o tyto informace si je jistě najdou v příslušné literatuře.

Praktičtější pro chovatele je např. dělení podle věku, fyzického zatížení, velikosti plemene. Podle věku dělíme psí populaci na štěňata (do 4 měsíců), mladé rostoucí psy (od 4 do 12 měsíců), dospělé psy, staré psy (velmi individuální).

Podle fyzického zatížení bychom měli rozlišit pejsky s běžnou, zvýšenou (povahově temperamentní) a vysokou (služební a sportovní psi) aktivitou. Specifické nároky mají pak sáňoví psi, březí a kojící feny.

Podle velikosti pak rozlišujeme toy plemena, malá, střední, velká a obří plemena. Sestavit podomácku ideální krmnou dávku pro psa je pro laika dosti náročné. Předpokládá to dosti podrobné znalosti v tomto oboru a mnoho času při přípravě. V současné době je pro většinu majitelů a především pro jejich svěřence daleko výhodnější zkrmování kvalitními krmivy, které respektují jednotlivé kategorie psů. Velmi jednoduše je pak možné podat přesnou dávku krmiva při správně zvolené kategorii. Obzvlášť důležité je to pro štěňata do jednoho roku.

Při sestavování domácí krmné dávky je třeba mít na mysli, že pes není striktní masožravec. K masovému základu by měl tedy dostávat ještě podíl přílohy - rýže, těstovin, ovesných vloček apod. Velmi jednoduchým vodítkem pak u mladých psů jsou dva díly masa a jeden díl přílohy, u dospělých 1 : 1, u starých jeden díl masa a dva přílohy. U dospělého psa pak počítáme u denní krmné dávky spotřebu 25g masa na 1 kg tělesné hmotnosti. U mladých a rostoucích psů je to 30-40g na 1 kg. Nevýhodou doma připravovaného krmení je ztráta mnoha důležitých látek vařením.

Zatímco štěňata je nutné po odstavení krmit 5 - 6 x denně s tím, že postupně se frekvence krmení snižuje. Dospělého psa krmíme 1x denně. Dříve byl mezi chovateli běžně rozšířen zvyk 1x za týden naordinovat psovi celodenní hladovku. Možná je škoda, že se od této praxe v současné době upustilo.

Neměli bychom zapomenout zmínit, že pro psa rozhodně není vhodná uzenina a jiná slaná a kořeněná jídla, cukr a jiné sladkosti - obzvlášť čokoláda, syrové maso a vejce, alkoholické nápoje. Životu nebezpečné je pak zkrmování drůbežích a králičích kostí, prasečí a telecí krky a žebra a ryby.

Diety

Některá onemocnění, způsobená poruchami metabolismu, hormonálními poruchami, nedostatečnou enzymatickou aktivitou apod., onemocnění srdce, jater, ledvin, ta všechna vyžadují po zvládnutí akutních potíží dlouhodobou, v některých případech i doživotní úpravu krmné dávky, abychom účinně předcházeli vzniku nových problémů.

V současné době jsou pro celou řadu zdravotních problémů vyráběny klinické diety ve formě granulí. Jedná se o velký přínos pro pacienty i jejich majitele. Často si ale mnoho klientů stýská na příliš velké náklady na tyto diety. Předkládáme návody na některé doma připravené diety. Je možné střídat tyto domácí a komerčně vyráběné diety, čímž hlavně u velkých psů docílíme určitých úspor. Neměli bychom na ně však spoléhat zcela. Spíše je berme jako zpestření stravy svých čtyřnohých pacientů a dále jim kupujme kvalitně připravené dietní granule.

Doporučená dieta při výskytu tůzných typů močových kamenů

KALCIUMOXALÁTOVÁ UROLITIÁZA

U tohoto typu močových kamenů je hlavní stavební součástí vápník. Většinou se u pacienta jedná o poruchu metabolismu vápníku, jehož příčinu se obvykle nepodaří určit. Proto se léčba zaměřuje především na dietní opatření, která snižují koncentraci vápníku v těle, především v krvi a v moči. Tím se zabraňuje močovému kameni v dalším růstu, resp. lze docílit jeho postupné rozpouštění. Eliminují se vitaminy skupiny D, a to i v podobě tučných součástí syrového masa, jež jsou přirozeným depem těchto vitamínů. Dále pak vitamin C (ruský čaj, špenát, některé ovoce a zelenina). Nekrmíme pacienta solenou potravou (lidská strava).

Krmivo nevhodné:	mléko a mléčné výrobky, veškeré pečivo, soja, čokoláda, kakao, černý čaj, sardinky, jablka, třešně, meruňky, pomeranče, ananas, lesní plody, rajčata, špenát, fazole, mrkev
Krmivo vhodné:	drůbež, vejce, brambory, rýže, špagety, banány, hrušky, meloun, popkorn

Poněkud pohodlnějším, avšak finančně nákladnějším, řešením jsou komerčně vyráběné diety ve formě granulí nebo konzerv (Hill´s u/d, k/d, w/d, Waltham low protein).

Dieta je doživotní!

Velmi důležité, ostatně jako u všech typů kamenů, je spolupráce majitele a veterinárního lékaře. I po zdánlivém rozpuštění kamenů se po čase mohou objevit znovu. Pravidelné kontroly a vyšetření moči by proto měly být samozřejmostí.

STRUVITOVÁ (TRIPELFOSFÁTOVÁ) UROLITIÁZA

Tento typ močových kamenů patří k nejčastěji se vyskytujícím urolitům. Vzhledem k tomu, že původ vzniku těchto kamenů úzce souvisí s přítomností chronické infekce v močových cestách, zaměřuje se léčba především na potlačování této infekce. Léčba antibiotiky je dlouhodobá, u pacientů s poruchou obranyschopnosti organismu i permanentní, tzn. doživotní.

Dalším léčebným opatřením je udržování pH moči v kyselém rozmezí, čehož se dosahuje podáváním tzv. acidifikátorů k normální stravě psa. Toho se dá ještě lépe docílit zkrmováním specielních diet, které svým složením přímo zajišťují kyselé pH moči pacienta ( Hill´s c/d, Waltham pH control ).

Stejně jako všechny ostatní případy urolitů vyžadují i výskyt struvitových kamenů úzkou spolupráci majitele pacienta s veterinárním lékařem. Již samo rozpouštění tohoto typu kamenů často způsobuje objevení nových příznaků zánětu. Podávání antibiotik je dlouhodobé a kontrolní vyšetření moče, případně další vyšetření, je nutno pravidelně opakovat. I při úplném rozpuštění kamenů je totiž možný vznik nových.

Doporučené diety při některých orgánových onemocněních

DIETA PŘI JATERNÍ NEDOSTATEČNOSTI

Vzhledem ke snížené schopnosti jater odbourávat v těle toxické látky, které vznikají při trávení bílkovina tuků, je třeba obě tyto složky potravy v krmné dávce výrazně korigovat.

Bílkoviny se snižují na nezbytné minimum, tj. 2g/kg živé hmotnosti. Navíc není možné krmit jakoukoliv bílkovinu, je třeba dávat přednost vysoce stravitelným a hodnotným bílkovinným složkám potravy (např. tavený sýr, nízkokalorický tvaroh, vaječný bílek apod.).

Tuky je většinou nutné redukovat úplně. Pro organismus nezbytné mastné kyseliny se dodávají ve formě olejů a margarinů.

Kalorickou potřebu pacienta kryjeme především zkrmováním uhlovodanů t.j. cukry, polysacharidy ad., jež jsou obsažené např. v rýži, ovesných vločkách, bezvaječných těstovinách apod.

Komerčně vyráběná krmiva nejsou pro pacienty s jaterní nedostatečností vhodná nejenom pro vysoký obsah především již zmíněných bílkovin a tuků, ale také pro eventuální nesnášenlivost v nich obsažených doplňkových látek. Pro většinu hepatopatií jsou určeny pouze komerčně vyráběné klinické diety typu Prescription diet (Hill´s k/d nebo i/d, Waltham Canine low protein apod.). Denní dávka by měla být rozdělena do 4 - 6 -ti porcí, aby zatížení trávicích orgánů a především jater nebylo nárazové, ale naopak plynulé. Multivitamínové preparáty jsou vhodné, stejně jako zvýšený přísun vit. K.

MALDIGESCE - MALABSORPCE

Narušené trávení následkem nedostatku enzymů a nedostatečná resorpce živin z tenkého střeva do organismu.

Pacienta trpícího tímto syndromem krmíme vícekrát za den, nikoliv jednu velkou dávku denně, jak je u dospělých psů obvyklé.

Dieta je základním terapeutickým opatřením. Další léčebná opatření se zahajují podle individuálního průběhu onemocnění. Dieta by měla obsahovat lehce stravitelné plnohodnotné bílkoviny jako např. hovězí či drůbeží maso, nízkotučný tvaroh, vaječný bílek, rýže, staré pečivo. Naopak by pacienti neměli konzumovat žádné tuky ani polysacharidy či škrob. Tuky lze v krmení nahradit přidáváním margarínů nebo dietních kuchyňských olejů. V krmné dávce by se však nemělo zapomínat na dostatek vlákniny, která zpomaluje střevní pasáž a zlepší využívání živin při resorpci ze střeva.

Péči o tato pacienty mohou usnadnit komerčně vyráběné diety ve formě granulí nebo konzerv (např. Hill´s i/d, r/d).

Podávání diety je doživotní!

Velmi se doporučuje dbát na pravidelné podávání vitamínových a minerální preparátů, především vitamín A, D, E, K, B 12 a vápníku.

Neméně důležité je pravidelné a časté podávání antiparazitárních preparátů jako prevence střevních cizopasníků, neboť jejich přítomnost ve střevě má značný vliv na snižování resorpce živin ze střeva do organismu. Přes důsledné dodržování dietních opatření může dojít u pacientů z nejrůznějších důvodů ke zhoršení jejich zdravotního stavu. Je vždy velmi důležité zjistit, proč k tomuto zhoršení došlo. Pravidelné kontroly, případně opakované vyšetření trusu usnadní monitorování zdravotního stavu pacienta.

RENÁLNÍ DIETA

Dieta při onemocnění ledvin se zaměřuje na restrikci bílkovin v krmné dávce. Podle závažnosti onemocnění používáme dva základní typy diet:

Dieta s lehkou restrikcí bílkovin:

1 vařené oloupaná vejce
70-100 g mleté maso s tukem lehce opečené
1 šálku rýže nebo vaječné těstoviny vařené v nesolené vodě
1 a 1 lžičky cukru nebo marmelády
2 krajíce chleba
1 tableta Calcium Spofa

Přísady zamíchat s trochou mléka a zkrmit ve třech porcích. Tato dávka představuje denní potřebu 10 - ti kilogramového pacienta.

Dieta se silnou restrikcí bílkovin:

2 vařená oloupaná vejce
1 šálku rýže nebo vaječné těstoviny vařené v nesolené vodě
3 lžičky oleje na saláty
1 tablety Calcium Spofa
1-2 špičky nože bikarbonátu sodného ( jedlá soda ) po zchlazení
1 špička nože kuchyňské soli

Přísady zamíchat s vitaminy a zkrmit ve třech porcích. Denní dávka na 10-ti kilogramového pacienta.

Z vitaminů dodáváme především vitamíny skupiny B a C. Za samozřejmé se považuje neomezený přístup pacienta k vodě a vyhýbání se fyzické námaze a stresu. Podávání jakýchkoliv léků konzultujte s veterinárním lékařem.

Z klinických komerčních diet je vhodná např. Hill´s prescription diet k/d, Canine low protein diet, Trovet RID apod.

HYPOALERGENNÍ DIETA - DOMÁCÍ VAŘENÁ

Obecně: vařené krůtí (kuřecí) maso nebo zelenina se zamíchá s vařenou rýží, rozdělí na malé porce a zamrazí. Krmí se dle níže uvedeného schématu.

Kočky: 100g rýže + 100g kuřecího masa

Psi:

1) Vegetariánská dieta:

1,4 kg mrkve
1,4 kg hrášku
1,4 kg zelených fazolí
1,4 kg čerstvých nebo konzervovaných rajčat
285 g brokolice
450 g špenátu
2 kg bílé rýže

Veškerou zeleninu uvařte ve vodě, nepřidávejte žádné koření. Rozdělte ji do nádob o objemu 0,6 l a nechte zamrazit. Tuto jednu porci smíchejte s rýží a krmte podle následujících instrukcí. Nespotřebovanou směs zamrazit.

Instrukce pro krmný režim:

Krmte 1 až 3 hrnku na každých 4,5 kg hmotnosti psa. Velkým psům je možno přidávat navíc rýži. Na tuto dietu převádějte psa postupně po dobu 8-10 dní, abychom nevyvolali průjem. Psi krmení vegetariánskou dietou mají obvykle měkčí stolici. Tato dieta je ve srovnání s komerčně vyráběnými granulovanými dietami chudší na bílkoviny, takže někteří psi po ní mohou zhubnout.

2) Krůtí maso s rýží:

2,5 kg vařené rýže
450 g vařeného krůtího masa
1 + 1/3 čajové lžičky kalcium karbonátu
1 čajová lžička dikalcium fosfátu
5 lžic rostlinného oleje
1 čajová lžička soli

(nepřidávat žádné jiné multivitamínové ani minerální přísady)

Světlé i tmavé krůtí maso uvařte ve vodě. Do vody pro vaření rýže přidejte minerální soli, přidejte olej a po uvaření přidejte zvlášť uvařené maso. Dobře zamíchejte a zamražte.

Dávkování:

Hmotnost psa:	denní dávka:
1,8-5,4 kg	140-280 g
5,4-9,0 kg	280-450 g
9,0-22,5 kg	450-900 g
22,5-36,3 kg	900-1300 g

Upozornění:

Při krmení hypoalergenní dietou (ať už se jedná o diagnostickou nebo léčebnou dietu) je nutno ji striktně dodržet. I malé množství potravního alergenu (např. pouhý pamlsek) může vyvolat klinické příznaky: kožní vyrážky, svědění, záněty ušních boltců. Doba podávání hypoalergenní diety se řídí instrukcemi veterinárního lékaře a může trvat několik týdnů, v některých případech i déle.

HYPOALERGENNÍ ELIMINAČNÍ DIETA

Komerční granulované diety a vařené domácí diety:

používáme komponenty, které nebyly dříve zahrnuty v krmení pro pacienta
platí zásada jednoho zdroje cukrů a jednoho zdroje bílkovin
minimální doba podávání je 6-10 týdnů

Majitel pacienta by měl dále o dietě vědět následující informace:

Dieta sestává pouze z jednoho zdroje cukrů, jednoho zdroje bílkovin a vody. Nepoužívejte k vaření masa máslo ani margariny, žádné koření, pouze sůl. Z masa odstraňte přebytečný tuk.Maso pouze vařené, ne pečené, grilované apod. K vařené rýži nebo bramborám lze přidat masový vývar. Poměr masa k bramborám či rýži by měl být 3 : 1. K dietě lze přidat syntetické(!) vitaminy, např. Spofavit, a lžičku slunečnicového oleje.
Nejčastěji používané diety jsou jako zdroj bílkovin jehněčí, králík, krůta, ryba, jako zdroj cukrů brambory a rýže.
Dietu je nutné podávat min. po dobu 6-10 týdnů, někdy i déle.
Místo pamlsků a jako odměny lze použít pouze kousek masa obsažený v dietě, příp. bramboru nebo neochucené bramborové hranolky.
Informujte celou domácnost o nezbytnosti dodržení diety.
Pacient se po dobu diety nesmí dostat k jinému zdroji krmiva nebo odpadkům.
Při procházce musí být pes stále na vodítku pro zamezení sbírání kousků potravin venku.
Pamatujte!!! Pokud vaše zvíře pozře cokoli jiného než dietu, vystavujete se riziku získání zkreslených výsledků a nemusíme diagnostikovat příčinu onemocnění.
Za 6-10 týdnů kontaktujte ošetřujícího veterinárního lékaře. Tuto dietu nelze krmit celoživotně, nejedná se totiž o vyváženou krmnou dávku.
Všímejte si příznaků onemocnění v průběhu zkrmování diety, především svědění. Měřte svědivost pomocí pomyslné stupnice od jedné k desíti, přičemž desítka je stupeň svědění při zahájení diety. Všímejte si též lokalizace svědění.
Někdy se stane, že pacient nechce hypoalergickou dietu přijímat (zejména kočky). I přesto zkuste vydržet s podáváním diety. Většina pacientů za několik málo dní začne krmivo přijímat. Nutná je opatrnost u obtloustlých koček, které z hlediska možných komplikací při déletrvající hladovce nelze nechat hladovět déle než 2-3 dny.
Pokud se u pacienta dostaví řídká stolice, zvyšte množství rýže nebo brambor. Velmi zřídka se může objevit i zvracení nebo jiné příznaky. Vždy se ihned poraďte se svým ošetřujícím veterinárním lékařem.

DIETA PŘI CUKROVCE

Je třeba zdůraznit, že kromě diety je velmi důležitá i celková péče o pacienta. Velmi důležité je zajistit pro pacienta pokud možno konstantní podmínky chovu, pravidelný denní režim, stálé umístění, pravidelná doba, kvalita a kvantita krmné dávky. Jakýkoliv stress a další choroby zhoršují průběh cukrovky u pacienta a mnohdy vyžaduje úpravu dávky inzulínu.

Dávkování krmiva je nutné přesně odvažovat na vahách, ať už sestavujeme krmnou dávku sami, nebo používáme komerční diety. Obecné schéma při sestavování diabetické diety se řídí tělesnou hmotností pacienta - 75 kcal/kg živé hmotnosti u malých psů a 55 kcal/kg u velkých plemen. Představa, že diabetická dieta neobsahuje cukry není správná. Menší podíl cukrů (především ve formě polysacharidů) je žádoucí při náhle působících účincích insulinu. Při přípravě domácí krmné dávky se doporučuje podávat 2/3 masa a 1/3 krmiva s obsahem glycidů a vlákniny, např. rýže a zeleniny. Vláknina by měla tvořit 10 až 15 % krmné dávky. Podstatně vhodnější, avšak finančně poněkud náročnější je použití komerčních diet, jako např. Hill´s Prescription Diet r/d nebo w/d, Canine High Fiber Diet (Waltham). U obézních pacientů lze doporučit redukci hmotnosti s odpovídající korekcí dávky insulinu. Nadměrný pohyb sice snižuje potřebu insulinu, avšak není příliš žádoucí, neboť zvyšuje hlad a tím nepřímo ovlivňuje energetický metabolismus pacienta.

Klíšťata a Borelióza

Napadení psů a koček klíšťaty je velký problém a hned pro začátek bychom si měli uvědomit skutečnost, že v současné době neexistuje preparát, který by je stoprocentně ochránil před těmito nepříjemnými parazity. Přestože máme k dispozici celou řadu antiparazitik, žádné z nich nefunguje dokonale. Je proto dobré proti klíšťatům vytvořit více obranných linií na těle napadaného hostitele. Znamená to např., že svého čtyřnohého přítele ošetříte na kůži mezi lopatky preparátem typu "spot", což je látka zabraňující klíštěti zavrtání do kůže. Dlouhodobě působící spray v srsti zabraňuje parazitům proniknutí ke kůži. Použití protiparazitárního obojku jako nejpřednější linie zamezí klíšťatům přichycení na těle psa nebo kočky. Přes tato důkladná opatření nemáme nikdy jistotu, že nenastanou podmínky, které umožní proniknutí klíštěte ke kůži a zavrtání do ní. Tam mohou způsobit lokální zánětlivou reakci, vzácněji i celkovou alergickou reakci.

Daleko vážnějším rizikem napadení klíšťaty je možnost přenosu boreliózy. Je tedy velice vhodné zmínit jako důležitou součást ochrany proti napadení klíšťaty vakcinaci proti borelióze.

Riziko přenosu boreliózy není zanedbatelné. Hovoří o tom fakt, že na okrese Jičín je 40% klíšťat nositelem této nákazy.

Dovolená s pejskem, zahraničí

Celá řada majitelů společně se svými čtyřnohými kamarády si dnes celkem běžně užívají společně volných dní o letní i zimní dovolené. Je to jistě v pořádku a jenom to upevňuje vztah mezi psem a jeho pánem. Povězme si o některých zásadách, které bychom neměli opomenout.

Nejprve bychom měli zmínit, za jakých okolností není vhodné s pejskem cestovat vůbec. Platí to obzvlášť o štěňatech do 6 měsíců, tzn. dokud není dokončeno základní očkování. Výjimkou jsou štěňata, jež se do zahraničí vypravují za svým novým majitelem. Je pak nezbytné zjistit si podmínky importu v dané zemi a zařídit se podle nich.

Na cestách se také necítí příliš dobře březí feny, staří psi, nemocní psi, zvláště pacienti s onemocněním srdce, ledvin a kloubů. Velké problémy by mohly nastat u psů nenavyklých na cestování v dopravních prostředcích, nezvladatelných a psychicky nevyrovnaných psů.

K samotnému vycestování s pejskem nebo kočičkou nepotřebujete mnoho. Je to především samotný pasažér. Ten musí být vybaven mezinárodním očkovacím průkazem (se vstupem do EU se budou podmínky poněkud lišit), ve kterém je vyznačeno platné očkování nejen proti vzteklině, ale i dalším infekčním nemocem (psinka, parvoviróza, hepatitida apod.) podle požadavků jednotlivých států. Do téhož průkazu je nutné před odjezdem do zahraničí ještě nechat potvrdit veterinárního lékaře státní správy potvrzení o nákazové situaci v místě. Jedná se o tzv. "kulaté razítko". Platnost tohoto "víza" je různé, většinou 2-3 měsíce.

Toto jsou opatření, jež udělat musíme. Ale jsou tu ještě další, která bychom udělat měli v zájmu šťastného návratu. Začíná to již cestováním. Většinou se psem cestujeme autem. U pejsků trpících kinetózami je nutné podat asi hodinu před jízdou Kinedryl či Nokinal k eliminaci nebo alespoň zmírnění příznaků. Je velmi důležité uvědomit si, že pes vzhledem ke svému způsobu termoregulace dýcháním ztrácí schopnost ochlazovat přehřátý organismus v uzavřeném prostoru při vysoké teplotě okolí. Auto je z tohoto pohledu přímo "ideálním" místem. Na delší cestu bychom se proto se psem vydávat spíše na noc, vykonávat pravidelné alespoň 15 - 20 min. přestávky a dotovat psa dostatečným množstvím tekutin. V žádném případě nikdy nenechávejte psa v uzavřeném autě, byť by bylo ve stínu!

S otvíráním hranic nejen do Evropy, ale do celého světa, roste i možnost kontaktu s nemocemi, jež jsme do té doby u našich pejsků neznali. Kromě již zmíněných infekčních nemocí je dobré nechat psa vakcinovat proti Lymské borelióze, dermatofytóze, případně dalším nemocem podle rady vašeho veterinárního lékaře. Vzhledem k výskytu dirofilariózy (viz. výše) v jižních státech Evropy je velice dobré nechat svého spolupasažéra ošetřit preventivně dlouhodobě působícími preparáty i proti tomuto onemocnění.

Kastrace - ano či ne?

Kastrace je chirurgický zákrok, při kterém jsou odstraňovány pohlavní orgány a tím je trvale zajištěna nemožnost daného jedince rozmnožovat se. Provádí se u samců i samic. Tento zákrok je jedním z nejdéle známých chirurgických operací. Prováděl se ve starých kulturách již před tisíciletími. Možná právě proto je opředen tolika mýty a pověrami. Nejčastějšími argumenty majitelů fen i psů, koček i kocourů proti kastraci jsou následující.

Je to proti přírodě

Na tento argument se přímo nabízí otázka, kterou vlastně přírodu má dotyčný na mysli. Pokud pes sdílí s člověkem pod jednou střechou několik tisíc, možná několik desítek tisíc let, je nepochybně vystaven týmž civilizačním faktorům, jako jeho ochránce a pán. V přírodě by většina psů chovaných člověkem dříve či později zahynula. Kde tedy potom je ona příroda?

Tloustnou

Vlivem změněných hormonálních poměrů v těle kastrovaných zvířat dochází ve zvýšené míře k zadržování tekutin v organismu a ke zvyšování tělesné hmotnosti. Záleží však pouze na chovateli, zda přiměřeným pohybem a krmnou dávkou zabrání nadměrnému tloustnutí či nikoliv.

Jsou líní a nehlídají

Tento argument se týká především samců, kocourů a psů. Kastrovaným kocourům se vyčítá malá snaha při odchytu drobných hlodavců, psům pak nedůslednost ve střežení jim svěřených majetků. Pokud zákrok není proveden na nedospělém zvířeti, obvykle jsou tyto obavy liché.

Poruchy močení

O této asi nejreálnější komplikaci po kastraci ví paradoxně nejméně chovatelů. Problém se objevuje obzvlášť u fen. Velmi malé procento z nich reaguje na pokles hladiny pohlavních hormonů pomočováním. V současné době se tato komplikace dá řešit podáváním hormonálních tablet.

Trochu jinak se projevuje tento problém u kocourů, kde malé procento z nich naopak močit přestane úplně. Jedná se o naléhavý stav, při němž dochází k ucpání močové trubice a zamezení odtoku moči. Tento stav musí řešit veterinární lékař. Postihnout může ovšem i kocoury nekastrované.

Jednoznačné přínosy kastrace:

Zabránění nežádoucí gravidity fen a koček, zabránění toulání psů a kocourů.
Především u fen prevence závažných gynekologických problémů ve vyšším věku, kdy chirurgické řešení může být značně rizikové.
Prevence nádorových onemocnění mléčné žlázy u fen a prostaty u psů.
U koček a kocourů v neposlední řadě snížení frekvence kontaktů s polodivokou populací koček, jež je nejvýznamnějším rezervoárem infekčních a parazitárních onemocnění.

Souhlas s kastrací je pouze projevem přijetí zodpovědnosti za svoje vlastní konání, kterým jsme do života psů a koček zasáhli jejich domestikací.

Na tomto místě je vhodné zmínit se též o podávání hormonálních preparátů zabraňujících nástupu říje u fen a koček. Lze je aplikovat v injekční nebo tabletové formě. Neměli bychom je však podávat dlouhodobě, neboť ani jednorázová aplikace není bez rizika. V žádném případě těmito preparáty nelze nahradit kastraci.

Předoperační vyšetření. Je nutné ?

Předoperační vyšetření je nabízeno všem majitelům pacientů, kteří se mají podrobit z nejrůznějšího důvodu jakémukoli zákroku, jenž se neobejde bez narkózy. Předoperační vyšetření má minimalizovat riziko komplikací spojené s každou narkózou na minimum.

Sestává z:

klinického vyšetření
odběru krve k biochemickému vyšetření
vyšetření na EKG přístroji

Tímto rychlým a jednoduchým způsobem si ošetřující lékař udělá přehled o fungování důležitých orgánů, především jater, ledvin, srdce a dalších. Podle výsledků předoperačního vyšetření se poté volí operační strategie, typ narkózy i samotného chirurgického výkonu s ohledem na jeho časovou a technickou náročnost. V některých případech vede i k odložení chirurgického zákroku, který je proveden až poté, co se odstraní problém zjištěný právě díky předoperačnímu vyšetření.

U pacientů s jakýmkoli zdravotním problémem v anamnéze nebo u geriatrických pacientů provádíme předoperační vyšetření automaticky. Jeho provedení ale doporučujeme a nabízíme vždy.

Jak se starat o pejska s onemocněním srdce

Jak srdce funguje?

Srdce je sval a jako každý sval má svoje typické vlastnosti a možnosti. Funkcí srdce je neustále dodávat do těla, především do životně důležitých orgánů, kyslík a živiny. Srdce pracuje jako pumpa a jeho činnost je velmi složitým způsobem z mnoha částí těla sledována a ovlivňována. Srdce je rozděleno na pravou a levou část. Do pravé síně přichází krev zbavená kyslíku a z pravé komory se dostává do plic. Tam se okysličuje a vrací se do srdce, tentokrát do levé síně. Z levé komory je pak okysličená krev distribuována do celého těla.

Jak se onemocnění srdce projevuje?

Příznaky onemocnění srdce jsou velmi individuální. Mnohé z nich se velmi lehce přehlédnou nebo podcení a tím dojde ke vzniku nevratných změn. Obecnými příznaky je obvykle skleslost, snadná unavitelnost, dušnost, velmi často suchý dávivý kašel, jakoby pacient měl "v krku kost". Může se objevit i úbytek hmotnosti a zvětšení objemu dutiny břišní. Ke včasnému odhalení srdečního onemocnění vede pouze preventivní vyšetření včas provedené.

Proč je nutné začít s léčbou co nejdříve?

Ať už je příčinou onemocnění srdce deformita chlopní, zúžení velkých cév, poruchy rytmu atd., obranná reakce organismu je ve většině případů podobná. Dochází ke zrychlení a zesílení srdečního rytmu a k zužování cév, což nutí srdce vypuzovat krev do těla pod vyšším tlakem, zbytňuje srdeční svalovina, dochází ke stagnaci krve v plicích a v dutině břišní a vznikají stagnační otoky. Všechny tyto procesy zanechávají na srdci více či méně nevratné změny, které se v mnoha případech již nedají eliminovat žádnou léčbou. Naopak včasná léčba tyto procesy význačně zpomaluje nebo úplně zastavuje. Prodlužujeme tím pacientův život a zlepšujeme jeho kvalitu.

Jak vyšetřujeme pejsky s onemocněním srdce?

Pro důkladné vyšetření srdce a objasnění příčin onemocnění je nutné důkladné klinické vyšetření - auskultace, rentgenologické vyšetření, EKG, popř. vyšetření ultrazvukem. Teprve po pečlivém posouzení všech vyšetření je možné stanovit definitivní diagnózu a zahájit účinnou léčbu. Léčba každého pacienta je vždy individuální a i při totožných příznacích se může u jednotlivých pacientů lišit.

Jak se starat o psího kardiaka?

Sestavení správné diagnózy a zahájení patřičné léčby jsou v rukou veterináře. Nedílnou součástí péče o kardiologického pacienta je dodržování nezbytné životosprávy pacienta. Tuto úlohu za pacienta přebírá samozřejmě jeho majitel. Hned na začátku je třeba upozornit, že zřídka se podaří tato opatření důsledně dodržet, ale měli bychom se o to alespoň snažit. Pacient by se měl vyvarovat fyzické námahy, především jednorázové zátěže. Např. běhání vedle kola, hraní si s jiným psem nebo s dětmi, usilovné štěkání atd. Vycházky by se měli odehrávat pouze na vodítku. Velmi důležité je dodržovat stejnou pohybovou aktivitu ve všedních dnech i ve dnech volna a vyvarovat se tak krizím tzv. "víkendového syndromu". Stejnou zátěží pro nemocné srdce může být i psychická a emoční zátěž. Těžko přikážeme psímu pacientovi, aby potlačil radost např. z příchodu majitele nebo jiné blízké osoby. Proto se těmto epizodám nedokážeme zcela vyhnout. Je však v silách majitele zkrátit tento čas na minimum.

Velmi podstatné jsou pravidelné kontroly dle pokynů u veterinárního lékaře. Srdeční choroby mají progresívní průběh a časem je nutné po zopakování vyšetření doplnit terapii o další léky, případně léky změnit. Je také dobré si uvědomit, že některé léky bude pacient užívat již doživotně.

Jak se starat o pejska s kloubními potížemi

Klouby jsou funkčně velmi důležité součásti kosterní soustavy.Je to pohyblivé spojení mezi dvěma kostmi, jejichž vzájemné konce jsou kryté chrupavkou,mezi nimi je dutina vyplněná kloubní tekutinou /synovií/. Celý kloub je obalen vazivovým /kloubním/ pouzdrem a doplněn silnými vazy zaručující stabilitu.

Složitá stavba a funkce, kterou klouby mají, je přímo předurčuje k častým problémům a ve veterinární praxi se s tímto setkáváme prakticky denně. Záněty, degenerativní procesy, úrazy, vrozené vady - to vše znamená velkou bolestivost a omezení pohyblivosti pacientů. V některých případech jsou to změny nevratné, nevyléčitelné a jen dobrou spoluprací majitele s ošetřujícím lékařem lze alespoň částečně docílit jakési spokojenosti pacienta.

Jedním z nejčastějších a nejznámějších ortopedických onemocnění je dysplazie kyčelních kloubů, ale se stejnými problémy se potýkáme prakticky na všech kloubech v těle a samozřejmě nesmíme zapomenout se zmínit o páteři a její meziobratlová spojení.

Klinické projevy jsou různé v závislosti na druhu a stupni poškození - bolestivost, neochota k pohybu, kulhání, abnormální pohyb nebo postoj, obtížné vstávání, svalová atrofie apod.

Ve všech případech je velmi důležitá péče a opatření prováděná majitelem zvířete a na něm nejvíce záleží zda terapie bude více či méně úspěšná. V čem tedy můžete pomoci?

REDUKCE TĚLESNÉ HMOTNOSTI

Snížením hmotnosti můžeme významně redukovat problémy spojené s nemocemi kloubů a to nejen u obézních jedinců. Dieta vedoucí ke snížení tělesné hmotnosti, může kladně ovlivňovat potřebu medikace nebo chirurgického zákroku. Docílit toho je možné hlavně úpravou krmné dávky tak, aby docházelo k úbytku tukové vrstvy při zachování svaloviny. Vždy je nutné toto konzultovat s veterinárním lékařem. Zvýšení energetického výdeje pohybem je u ortopedických pacientů prakticky nemožné, nebo jen velmi omezené.

PROTIZÁNĚTLIVÉ LÁTKY A NUTRIČNÍ DOPLŇKY

Touto formou terapie snižujeme hlavně bolestivost a omezeně příznivě působíme na hybnost kloubů. Patří sem hlavně tzv. nesteroidní antiflogistika a různá chondroprotektiva, která v současnosti doslova zaplavila trh. Nejčastěji je to směs různých proteinů, mukopolysacharidů, aminokyselin, minerálních látek, vitamínů a enzymů. Je nutná velmi pečlivá volba po konzultaci s lékařem.

REHABILITACE

Správné cvičení pro posílení svalů kolem kloubů může snížit jejich zatížení a pomoci tak eliminovat bolest.Cvičení by mělo zahrnovat plavání, kontrolovanou chůzi a cviky na posílení svaloviny. Naopak je nutné se vyvarovat prudkých pohybů, skákání, hrám s jinými psy apod.

Hydroterapie je velmi významnou součástí léčby, jenž umožňuje zvýšit sílu svalů a rozsah hybnosti kloubů s minimálním rizikem poškození. V teplé vodě se sníží ztuhlost kloubů, snižuje se bolestivost a pes snese větší zátěž. Můžeme provádět jednak pasivní cvičení a protahování nebo přímo plavání. Nadnášení těla vodou dovoluje pohyb i tam kde je plné zatížení končetiny kontraindikováno.

Pasivní rehabilitace nám umožňuje procvičit kloub zvyšovat jeho hybnost a zlepšovat výživu poškozené chrupavky. Nezabráníme tím úbytku svalové hmoty ani nezvýšíme pevnost svalů.

Aktivním cvičením se snažíme docílit alespoň částečně původní pohyblivosti pacienta. Je velmi důležité správně odhadnout zátěž a způsob kterým aktivní cvičení provádíme. Na začátku je to například prosté přenášení váhy, v další fázi pomalá chůze na vodítku, chůze do schodů ze schodů, cviky sedni-lehni-vstaň a jiné dle druhu a rozsahu poškození.

Péče majitele o psa s kloubními potížemi je velmi důležitou součástí terapie ať konzervativní nebo chirurgické a v některých případech je prakticky jedinou a hlavní metodou léčby a to zejména z finančních důvodů. Smyslem je ulevit zvířeti od bolesti, zachovat funkčnost kloubů.

Jak se starat o pejska s alergií

Nebuďme hned od začátku pokrytečtí. Buďme upřímní sami k sobě. Jak my veterináři, tak vy chovatelé.

Četnost utrácení alergického pacienta je hned po pokročilém stáří druhý nejčastější důvod, proč se majitel rozhodne pro euthanasii.

Prostě mu dojdou nervy nebo peníze nebo obojí. V mnoha případech je to zbytečné.

Často se hned na počátku diagnostiky kožního (nejčastěji, ale v úvahu přicházejí i jiná) onemocnění vynakládají zcela neodůvodněně značné finanční částky na zcela zbytečná vyšetření, zatímco se vůbec neprovedou ta základní, ne tak nákladná, od kterých se pak odvíjí další, specifičtější a dražší diagnostické postupy. Často je majitel takového pacienta netrpělivý a očekává zlepšení když ne okamžitě, tak tedy alespoň do zítra a bláhově se domnívá, že zázrak nastane u jiného veterináře. Nenastane.

Péče o pacienta s alergií se odvíjí vždy od konkrétních potíží a je třeba ke každému pacientovi přistupovat velmi individuálně. Lze ale nastínit několik základních pravidel, která platí obecně.

Dieta

Mnoha pacientům zmírní projevy alergie hypoalergenní dieta. V našich podmínkách se nejčastěji používá jehněčí nebo rybí maso s rýží. Přestože pacient nemusí trpět přímo potravní alergií, jeho organismus není při této dietě zatěžován těžce stravitelnou bílkovinou a přispívá to k celkovému zlepšení zdravotního stavu. Stejně důležité je vyloučení mléčných výrobků, slaných a kořeněných či jinak ochucených jídel ze stravy.

Odčervení, odblešení

Jakýkoliv vnitřní i vnější parazit vylučuje do těla toxické látky, jež mohou přispívat k alergizaci pacienta. Pravidelné podávání antiparazitik je tedy obzvlášť u těchto pacientů velmi důležité.

Anální žlázy, uši, oči

I při sebelepší péči o alergického pacienta se nevyhneme určitých epizod zhoršení zdravotního stavu. Tato zhoršení se nejčastěji jako první objeví v místech, kde je pokožka vlhčí. To je oblast okolo tlamy, očí, uší, konečníku, mezi prsty apod. Je třeba tato místa pravidelně a důsledně sledovat a pečovat o ně, např. čistění uší, pravidelné vyprazdňování análních žlaz a jiné, podle doporučení veterinárního lékaře. Ten stanoví i četnost některých dalších vyšetření, především krevních parametrů, hladiny hormonů atd.

Voda a koupání

Mnohé epizody zhoršení jsou vyvolány přímým kontaktem s vodou v jakékoliv podobě. Po vykoupání v řece, rybníce, v mokřině, ve vlhké louce, po zmoknutí. Je třeba rizikové pacienty před tímto prostředím chránit.

Kamarádi v domácnosti (kočky)

V některých případech při dobře zpracované diagnóze jsme schopni zjistit, jaký konkrétní alergen vyvolává u daného pacienta potíže. Pak je za určitých okolností možné docílit toho, že pacienta izolujeme od alergenu, který způsobuje potíže. V prostředí domácnosti to mohou být výše vzpomínané blechy, kočka, ale také některé druhy okrasných rostlin.

Jaro, léto, podzim, zima

Sezónnost výskytu příznaků alergického onemocnění je typická. Pro různé typy alergií je příznačné, že jejich projevy jsou výraznější v různých ročních obdobích. Týká se to především pylových alergií, ale např. i přecitlivělosti na bleší kousnutí. Léčbu je třeba po konzultaci s veterinářem doplnit podle příslušných symptomů.