Kardiostimulace u psů

Srdce psů je až na některé drobné odlišnosti velmi podobné tomu lidskému. A stejně jako to lidské, je i psí srdce po mnoho tisíc let vystaveno civilizačním faktorům, které jsou příčinou obdobných onemocnění, s jakými se setkáváme u lidí. Terapie onemocnění srdce prošla a dále prochází obdobím neuvěřitelného rozvoje, ať již máme na mysli vývoj nových léků, vývoj nových kardiochirurgických postupů nebo nové technologické přístrojové vybavení specializovaných kardiologických pracovišť. Do posledně jmenované kategorie spadají také kardiostimulátory. Je dnes všeobecně známo, že správná činnost srdečního svalu závisí na koordinovaném převodu jeho elektrických potenciálů. Pokud jsou z nějakého důvodu tyto převodní systémy narušeny, dochází ke vzniku tzv. arytmií. Jejich léčba se podle závažnosti a typu řeší různým z výše uvedených způsobů. Pro některé z nich je pak nejvhodnějším řešením právě kardiostimulace.

Co je to kardiostimulátor

Kardiostimulace je metoda, při níž odpovědnost za správné udílení elektrických impulsů do srdečního svalu je přenechána přístroji – kardiostimulátoru. Je to přístroj ne o mnoho větší, než krabička od sirek. Přístroj se implantuje do dodře přístupného místa na těle, např. na boční stranu krku. Ještě předtím se ale prostřednictvím některých velkých cév do nitra srdce zavede elektroda (nebo elektrody), jíž se do srdce přivádí vzpomínané elektrické impulsy. Každý kardiostimulátor je miniaturizovaný počítač, který lze přizpůsobit potřebám každého pacienta a podle toho jej lze naprogramovat, a to dokonce přímo v těle pacienta.

Proč kardiostimulace?

Použití této léčebné metody logicky vyplynulo z možností, kterými vědeckotechnologický rozvoj zasahuje do všech oblastí medicíny, tedy i té veterinární. Indikace k trvalé kardiostimulaci je nejčastější u tzv. bradyarytmií, což jsou poruchy rytmu, u nichž dochází ke zpomalení srdeční frekvence. Léky dříve používané k léčbě bradyarytmií nedosahovaly odpovídajícího terapeutického efektu. Řešení se tedy našlo v implantacích kardiostimulátorů. Léčbě nesrovnatelně efektivnější, leč zároveň nesrovnatelně nákladnější. Důsledkem toho však bylo vymizení léků dříve používaných na tyto srdeční poruchy z trhu. Stejnou léčebnou cestou se byla nucena ubírat i veterinární kardiologie. Zatímco např. ve Spojených státech a západní Evropě jde o metodu již mnoho let používanou, v našich podmínkách se kardiotimulace teprve nesměle hlásí o slovo.

Jakým pacientům implantovat kardiostimulátor?

Za posledních deset let pokročila veterinární kardiologie mílovými kroky vpřed. Nejen diagnostika, ale i prevence a včasné odhalení srdečních onemocnění je odhalena i díky informovaným chovatelům včas. Včas na to, aby bylo možné s onemocněním ještě něco udělat. Je logické, že pacient s pokročilým onemocněním srdce nebude tím nejvhodnějším pacientem, přestože by mu zcela jistě zkvalitnil poměrně krátký čas jeho života. Avšak vzhledem k nákladnosti celého zákroku je vhodnější pacient v počáteční fázi rozvoje onemocnění, kdy ještě nedošlo k významným morfologickým změnám na srdci. Rozhodnutí o tom, pro kterého pacienta je či není vhodný tento terapeutický zákrok, záleží na podrobném vyšetření pacienta a doporučení odborného veterinárního lékaře – kardiologa. Každý pacient je pochopitelně posuzován individuálně.

Obecně jsou pro indikaci ke kardiostimulaci považovány tyto poruchy rytmu :

  • síňokomorový blok II. A III. Stupně
  • městnavá srdeční slabost s vymizením srdečního stahu na déle než 3 sec.
  • Zpomalení srdečního rytmu. U velkých plemen pod 40/min., u malých plemen pod 60/min.
  • tzv. syndrom skrytého sinu
  • nekoordinovaná činnost srdečních síní, tzv. fibrilace síní.

Vlastní chirurgický zákrok

Vlastní zákrok je u psů prováděn v celkové krátkodobé anestézii ambulantně. Přístroj je ihned po implantaci naprogramován a pacient propuštěn do domácího ošetření, které musí být provedeno důsledně proto, aby nedošlo k vykousání nebo rozškrabání pooperační rány.

Péče o pacienta s kardiostimulátorem

Kromě rutinní pooperační péče musíme u pacientů s implantovaným kardiostimulátorem i po úspěšně provedeném zákroku dodržovat poněkud zpřísněný režim. Je třeba si uvědomit, že pes s kardiostimulátorem bude mít pochopitelně zlepšenou kvalitu života, ale jeho srdce přesto nebude dosahovat výkonnosti srdce zdravého. Pes, ale i ostatní zvířata jsou velmi nevděční pacienti. Těžko jim vysvětlíme, že mají nemocné srdce a že nemají tolik běhat, tolik nás vítat a tolik štěkat, jako když byli zdraví. Je tedy víceméně na majiteli, aby na pacienta dohlédl a jeho životní rytmus přizpůsobil doporučením veterinárního lékaře. Jistěže je na místě snažit se dodržovat určitý klidový režim. Je nutné denní režim zachovávat stejný ve všední den i o víkendu, abychom předcházeli tzv. “víkendovému syndromu”, kdy majitel má pocit, že musí svému psímu kamarádovi vynahradit všechno to, co mu odepřel ve všedních dnech.

Na druhou stranu je třeba podotknout, že dodržení přísného klidového režimu se nám u psích pacientů nikdy nepodaří zcela důsledně. Důležitým opatřením u psích pacientů s implantovaným kardiostimulátorem je výměna obojku za postroj, který psa nestahuje na krku, ale na hrudi. Při použití obojku by mohlo dojít k porušení elektrod, které vycházejí z přístroje umístěném většinou na levé straně krku a procházejí jugulární žílou a dále do srdce. Nedoporučuje se s pacientem provádět některé pohybové aktivity, především přeskoky vysokých překážek nebo skoky do dálky, např. přes potok apod. Psí trup je na rozdíl od člověka daleko pružnější a při maximálním propnutí celého těla by mohlo dojít k vytržení elektrod umístěných v srdci. Je nezbytné zabránit pacientovi v kontaktu s cizími psy, neboť případný atak by mohl směřovat právě na krk a mohlo by být narušeno připojení elektrod ke kardiostimulátoru. Mírný pohyb není pacientovi na překážku Jsou nutné častější kontroly pro optimalizaci funkcí přístroje.