Chirurgie měkkých tkání

Syndrom dilatace a volvulu žaludku (GDV)

Známé mezi veřejností jako torze žaludku, představuje akutní až perakutní, život ohrožující onemocnění, charakteristické zvětšením objemu dutiny břišní a progresivním zhoršováním stavu. Mortalita u léčených zvířat se uvádí až 40%, ale velmi záleží na včasnosti zásahu. Proto je zde více než důležitá informovanost a spolupráce majitele s lékařem.

K dilataci žaludku dochází v důsledku jeho funkční nebo mechanické obstrukce, vyvolávající příčina není přesně známa, jakmile k dilataci dojde, uzavírají se oba vývody a není možný odchod plynů normální cestou. Na etiologii vzniku se uplatňuje více faktorů, zejména nadměrný pohyb po příjmu potravy, anatomická predispozice, zácpa, trauma, poruchy primární motility žaludku a stres.

GVD postihuje hlavně vetší plemena psů s hlubokým a úzkým hrudníkem, ale nejsou vzácností i střední a menší psi. Vysoká frekvence výskytu se uvádí u dogy, německého ovčáka, irského setra, šarpeje, boxera, baseta, dobrmana apod. Dalšími rizikovými faktory vedle velikosti plemene je stupeň prošlechtění, vyšší hmotnost, věk a vysoký poměr výšky k šířce hrudníku.

Pro majitelé rizikových plemen je nejdůležitější (vedle prevence) včasné rozpoznání příznaků a následné zajištění ošetření na specializovaném pracovišti, které je schopno tuto problematiku zvládnout. Charakteristické jsou především rychlý vývoj a úzký vztah k nakrmení. I v případě, že majitel uvádí první příznaky až delší dobu po jídle, je spíše možné připustit, že pacienta neviděl nebo mu nevěnoval pozornost. První se objevuje neklid, nejprve jen nevýrazné zvětšení dutiny břišní, které posléze narůstá, slinění, pokusy o zvracení a dávení zpěněné tekutiny – což je regurgitace slin, které pacient není schopen polknout.

Celkový stav se zhoršuje ve velmi krátkém časovém úseku a je nezbytně nutné okamžitě převézt psa k lékaři, kde včasné uplatnění správného terapeutického postupu je rozhodujícím faktorem pro mortalitu GDV. Nejen bravurně provedená operace se všemi technickými aspekty, ale hlavně správně indikovaná první pomoc a urychlená stabilizace celkového stavu je rozhodující. Okamžité odesílání na specializované pracoviště, pokud není vzdáleno pár kilometrů, je považováno za hrubou chybu, a je to trestuhodné neposkytnutí první pomoci. Správný postup je provedení nezbytného stabilizačního ošetření, telefonický kontakt na příslušné pracoviště, aby se mohli připravit na příjem a operaci, a po té teprve převoz.

Na RTG snímku je vidět pouze extrémně zvětšený žaludek.

Na RTG snímku je vidět pouze extrémně zvětšený žaludek.

Jak tedy předcházet syndromu GVD? Je jasné, že stoprocentně se tomuto onemocnění vyhnout nedá, ale správnými návyky lze nebezpečí minimalizovat. Všeobecně platí, že psům nejlépe vyhovuje pravidelný režim s rovnoměrnou zátěží a pravidelné krmení. Při jakémkoliv narušení (cestování, stěhování, apod.) by mělo platit, že hladovka je vždy lepší než větší množství krmiva. Masožravci jsou uzpůsobeni i na dlouhodobé hladovění, několik dní bez krmení nebo jen s minimální dávkou jim rozhodně neuškodí. Přechod na normální dávku musí pak být pozvolný, stejně tak jako přechod na jiné krmení (min. 5 dní). Psi větších plemen krmit minimálně dvakrát denně a vždy před i po nakrmení dodržovat klidový režim (min. 2 hod.). Granulované směsy lze doporučit podávat namáčené, a raději ty kvalitnější od renomovaných firem. Volba typu krmení je však neustále předmětem diskuse a je spíše otázkou osobní preference.

Výsledky léčby syndromu GDV se v poslední době velmi zlepšily, a to nejen přispěním kvalitnější veterinární péče, ale hlavně zlepšením osvěty a přístupu majitelů a chovatelů. Přesto je nutno počítat s tím, že jde o onemocnění s vysokou úmrtností.

Cizí tělesa v zažívacím traktu a kostní trus

Cizí tělesa jsou jednoduše takové předměty v zažívacím aparátu, které tam zkrátka nepatří. Je kolikrát až neuvěřitelné, jaké předměty nebo objemové hmoty je schopen pes pozřít. Nejčastějšími předměty jsou kameny, různé plastové části hraček (kolečka od autíček, oči od plyšových zvířátek), tkaniny (kusy koberce, bot), igelitové a mikroténové sáčky, ale také magnetofonové kazety, jehly, vlašské ořechy, plechovky od konzerv nebo víčka od pivních lahví.

Cizí těleso s tenkém střevě - kameny.

Cizí těleso s tenkém střevě – kameny.

Nejčastějším věkem, kdy přicházejí tyto zdravotní komplikace je období mezi 3. – 5. měsícem. Je to doba výměny zubů u štěňat a souvisí to s jejich naléhavou potřebou masírovat své dásně neustálým kousáním, což jim usnadňuje prořezávání zubů přes dásně. V této době je nutné kontrolovat předměty, které si štěně zvolí ke kousání a předcházet nevhodnému výběru tím, že štěněti nabídneme předměty vhodné. V současné době jsou to různé výlisky různých tvarů z tzv. buvolích kostí, různých vitaminizovaných tyčinek apod. Důležité je, aby v prostředí, kde štěně chováme, nebyly výše zmíněné rizikové předměty.

Cizí těleso v tenkém střevě - vlašský ořech.

Cizí těleso v tenkém střevě – vlašský ořech.

Samostatnou kapitolou zdravotních komplikací jsou kosti. Pokud máme neodehnatelné nutkání (záměrně není řečeno úchylku, abychom někoho neurazili) dopřát svému psu kosti, měly by to být např. telecí nebo vepřová kolena, tedy kosti, které pes nerozkouše a nespolyká. Pouze z nich okouše měkkou tkáň a se zbytkem si pak spíš jen hraje. V žádném případě nejsou vhodné kosti králičí, drůbeží, vepřově či telecí krky apod.

Kostní trus v sestupné části tlustého střeva.

Kostní trus v sestupné části tlustého střeva.

Samostatnou kapitolou jsou cizí tělesa uvízlá v jícnu, což je stav, který kriticky ohrožuje život pacienta.

Je velmi smutnou skutečností, že do těchto svízelných situací své miláčky obvykle dostane jejich majitel. Velmi ilustrativní byla věta majitelky šestiměsíčního labradora, jež vešla do ordinace se slovy : “Můj pes aportoval kámen, má ho v žaludku. Asi takový,” a rozevřela ukazovák a palec dobrých deset centimetrů od sebe. “Ale paní, kdo by dělal takovou blbost a házel mu jako aport kámen?” “Já!” Udělali jsme rentgen a co myslíte? Měl ho tam!

Ve všech těchto uvedených případech bylo nutné přistoupit k operaci pacienta a vyjmutí nepatřičného obsahu střevního.