Jak pejsek snědl “veselou” mastičku

BišonekJak už to tak v životě chodí, některé věci, které vypadají dramaticky, ve skutečnosti nemusí být vůbec takové, jak se na první pohled zdají. Naštěstí.

Takový byl i případ bišonka Nikiho. Majitelka ho přinesla na naší kliniku v náručí celá vyděšená. A skutečně. Na Nikiho nebyl vůbec veselý pohled. Na vyšetřovacím stole ležel na boku, celé tělo jako „kus hadru“.

Majitelka si nebyla vědoma žádného úrazu, nepostrádala se žádná hračka, kterou mohl Niky rozkousat, v domácnosti se nepokládal žádný přípravek proti plevelům, slimákům ani hlodavcům. Niky nereagoval na žádné podněty, ať už to byla slova majitelky, dotyky veterináře nebo manipulace s pacientem na stole při odběru krve. Jenom ležel, zorničky rozšířené, puls pravidelný, břicho prohmatné a (zdálo se) nebolestivé. Vyšetření krve zcela v pořádku.

Pacientovi jsme zavedli nitrožilní kanylu a zahájili infuzní terapii podle příznaků, které ale skoro žádné nevykazoval. Znova jsme začali s majitelkou nahlas přemýšlet o možných příčinách stavu našeho malého pacienta. Probrali jsme snad úplně všechny možnosti, ale žádná z nich nepřicházela v úvahu ve spojitosti s pacientovým stavem.

„Vlastně přece jen něco!“, napadlo po chvíli majitelku. Ráno ze stolu u majitelky v bytě zmizela nezavřená dóza s krémem proti ekzému. Prázdnou dózu našla majitelka na zemi o pár hodin později. A co to bylo za mastičku? Konopná!

Pomalu nám začalo svítat. Před sebou jsme měli obraz perfektně „sjetého“ psího delikventa, jehož krev by rozhodně neprošla kontrolou při vyšetření na přítomnost THC. Do infuze jsme přidali ještě pár ampulek, aby se z Nikiho těla rychleji droga odbourala a poslali ho i s majitelkou domů pořádně se vyspat.