Aby noha dorostla, nejprve jí kus uříznem!

Yorkšír Ronny bude, zdá se, smolař. Během svého nedlouhého štěněcího šestiměsíčního života se ocitl již podruhé u nás na operačním sále.

Poprvé to bylo před dvěma měsíci, protože bylo nutné vyřešit jeho pupeční kýlu, jíž měl od narození. Vzhledem k tomu, že se tento stav mírně zhoršoval, bylo rozhodnuto o jejím odstranění. Vše proběhlo zdárně a Ronny byl velmi veselé a čiperné štěně, tak jak to u štěňat bývá.

Před týdnem ale začal být smutný, polehával. Klidový režim spolu s protizánětlivými léky nepřinesl kýžené zlepšení. Na vycházku se sice těšil, ale po prvních krocích na něm bylo vidět, jak mu pohyb činí potíže. Nakonec začal nadlehčovat pravou hrudní packu. Evidentně kulhal. Proto se jeho majitel objevil v ordinaci znovu. To už na končetině bylo patrná i změna držení a tvaru končetiny.

Na rentgenových snímcích obou končetin byl zcela jasný rozdíl. Zatímco na levé bylo všechno v pořádku, na pravé hrudní končetině, konkrétně na její loketní kosti, chyběla tzv. růstová zóna, která, jak název naznačuje, zajišťuje u mladých jedinců prodlužování a růst končetiny v dlouhé ose. A protože sousední vřetenní kost rostla normálně, končetina se začínala pomalu křivit, jako když se ohýbá luk s tětivou. Dochází tím navíc k deformaci jak loketního kloubu, tak kloubu zápěstí.

Jedinou možností, jak tento problém vyřešit, je jednoduše přeříznout „tětivu“, která zapříčiňuje ohýbání „luku“. Znamená to vytnutí části loketní kosti tak, abychom vřetenní kosti dopřáli dostatek času na to, aby se její růst normalizoval a osa končetiny narovnala.

Ronny prokázal, že je statečný pacient, trochu si zakňučel při probouzení z narkózy (kdo by nekňučel, když mu z packy vyříznou kus kosti), ale několik dní po operaci začal na končetinu normálně došlapovat. Vřetenní kost je dostatečně silná, aby na čas sama zastala funkci obou kostí. A loketní kost, které se vyjmulo asi 13 mm, věřte nebo ne, za čtyři týdny opět doroste. Za tu dobu ale bude packa zase tak, jak má být.